SLOKA 50
devo ’suro manuṣyo vā
yakṣo gandharva eva vā
bhajan mukunda-caraṇaṁ
svastimān syād yathā vayam
devaḥ—polobůh; asuraḥ—démon; manuṣyaḥ—lidská bytost; vā — nebo; yakṣaḥ—Yakṣa (zástupce démonského druhu); gandharvaḥ—Gandharva; eva—skutečně; vā—nebo; bhajan—sloužící; mukunda-caraṇam—lotosovým nohám Mukundy, Pána Kṛṣṇy, který může udělit osvobození; svasti-mān—obdařený veškerou přízní; syāt—stává se; yathā—tak jako; vayam—my (Prahlāda Mahārāja).
Jestliže nějaký polobůh, démon, člověk, Yakṣa, Gandharva nebo kdokoliv jiný v tomto vesmíru slouží lotosovým nohám Mukundy, jenž může udělit osvobození, nachází se v tom nejpříznivějším postavení, právě tak jako my (mahājanové v čele s Prahlādem Mahārājem).
Prahlāda Mahārāja na základě vlastního příkladu žádal své přátele, aby se věnovali oddané službě. Každá živá bytost — ve společnosti polobohů, asurů, lidí či Gandharvů — má přijmout útočiště u lotosových nohou Mukundy. Tak dosáhne dokonale příznivého postavení.