SLOKA 17
satyaṁ vidhātuṁ nija-bhṛtya-bhāṣitaṁ
vyāptiṁ ca bhūteṣv akhileṣu cātmanaḥ
adṛśyatātyadbhuta-rūpam udvahan
stambhe sabhāyāṁ na mṛgaṁ na mānuṣam
satyam—pravdivá; vidhātum—dokázat; nija-bhṛtya-bhāṣitam—slova Jeho služebníka (Prahlāda Mahārāje, který řekl, že jeho Pán je všude); vyāptim—proniknutí; ca—a; bhūteṣu—mezi živými bytostmi a prvky; akhileṣu—všemi; ca—také; ātmanaḥ—Jeho; adṛśyata—bylo vidět; ati — velice; adbhuta—úžasnou; rūpam—podobu; udvahan—přijímající; stambhe—ve sloupu; sabhāyām—uprostřed shromáždění; na—ne; mṛgam—zvíře; na—ani; mānuṣam—lidská bytost.
Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, chtěl dokázat, že tvrzení Jeho služebníka Prahlāda Mahārāje (že Nejvyšší Pán je všude, dokonce i ve sloupu sněmovny) bylo pravdivé, a proto projevil podobu, kterou dosud nikdo nikdy nespatřil — nebyl to ani člověk, ani lev. V této úžasné podobě se zjevil v sále.
Když se Hiraṇyakaśipu svého syna zeptal: “Kde je tvůj Pán? Je v tomto sloupu?” Prahlāda Mahārāja nebojácně odpověděl: “Ano, můj Pán je všude.” Pán se pak zjevil ze sloupu, aby Hiraṇyakaśipua přesvědčil, že Prahlādova slova byla neklamnou pravdou. Zjevil se jako napůl lev a napůl člověk, a Hiraṇyakaśipu tak nemohl poznat, zda je tento obr lvem nebo lidskou bytostí. Aby Pán potvrdil to, co Prahlāda řekl, prokázal, že Jeho oddaný není nikdy zničen, což je vyhlášeno v Bhagavad-gītě (kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati). Prahlādův démonský otec svému synovi opakovaně vyhrožoval, že ho zabije, ale Prahlāda si byl jistý, že se to nemůže stát, protože byl pod ochranou Nejvyššího Pána. Tím, že se Pán zjevil ze sloupu, povzbudil svého oddaného; v podstatě říkal: “Neboj se. Jsem tady.” Projevením své podoby Nṛsiṁhadeva také zachoval Brahmův slib, že Hiraṇyakaśipua nezabije žádné zvíře ani lidská bytost. Zjevil se v podobě, o které nebylo možné říci, že je to zcela člověk či lev.