SLOKA 18
sa sattvam enaṁ parito vipaśyan
stambhasya madhyād anunirjihānam
nāyaṁ mṛgo nāpi naro vicitram
aho kim etan nṛ-mṛgendra-rūpam
saḥ—on (Hiraṇyakaśipu, král Daityů); sattvam—živou bytost; enam — tu; paritaḥ—všude kolem; vipaśyan—hledící; stambhasya—sloupu; madhyāt—zprostředka; anunirjihānam—vycházející; na—ne; ayam—toto; mṛgaḥ—zvíře; na—ne; api—skutečně; naraḥ—lidská bytost; vicitram — nanejvýš úžasná; aho—běda; kim—co; etat—toto; nṛ-mṛga-indra-rūpam—podoba jak člověka, tak krále zvířat, lva.
Zatímco se Hiraṇyakaśipu rozhlížel na všechny strany, aby nalezl původ onoho zvuku, ze sloupu vystoupil Pán v této úžasné podobě, o které se nedalo říci, zda je to člověk či lev. Ohromený Hiraṇyakaśipu přemýšlel: “Co je to za bytost, napůl člověk a napůl lev?”
Démon nedokáže postihnout neomezenou moc Nejvyššího Pána. Ve Védách stojí: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca — různé energie Pána působí neustále jako přirozený projev Jeho poznání. Démonovi připadá úžasné, že se podoba lva a podoba člověka mohou spojit v jednu, jelikož nemá zkušenosti s nepochopitelnou mocí, na základě které je Nejvyšší Pán nazýván “všemocný”. Démoni nemohou Pánovu všemohoucnost pochopit; považují Ho za jednoho z nich (avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam). Mūḍhové, darebáci, si myslí, že Kṛṣṇa je obyčejný člověk, který přichází pro dobro jiných lidí. Paraṁ bhāvam ajānantaḥ — hlupáci, darebáci a démoni si nedokáží svrchovanou moc Pána uvědomit. Pán však může vše — může dělat, cokoliv chce. Když Hiraṇyakaśipu dostal od Pána Brahmy požehnání, myslel si, že je v bezpečí, jelikož měl slíbeno, že ho nezabije zvíře ani lidská bytost. Nikdy nepomyslel na to, že by zvíře a člověk mohli tvořit jednu bytost, aby taková podoba zmátla démony, jako je on. To je význam všemohoucnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.