SLOKA 56
śrī-viṣṇu-pārṣadā ūcuḥ
adyaitad dhari-nara-rūpam adbhutaṁ te
dṛṣṭaṁ naḥ śaraṇada sarva-loka-śarma
so ’yaṁ te vidhikara īśa vipra-śaptas
tasyedaṁ nidhanam anugrahāya vidmaḥ
śrī-viṣṇu-pārṣadāḥ ūcuḥ—společníci Pána Viṣṇua na Vaikuṇṭhaloce pravili; adya—dnes; etat—tato; hari-nara—napůl lva a napůl člověka; rūpam—podoba; adbhutam—úžasná; te—Tvoje; dṛṣṭam—viděná; naḥ — nás; śaraṇa-da—věčný dárce útočiště; sarva-loka-śarma—která přináší štěstí všem planetám; saḥ—on; ayam—tento; te—Tebe; vidhikaraḥ — vykonavatel příkazů (služebník); īśa—ó Pane; vipra-śaptaḥ—prokletý brāhmaṇy; tasya—jeho; idam—toto; nidhanam—zabití; anugrahāya — s cílem projevit zvláštní přízeň; vidmaḥ—chápeme.
Společníci Pána Viṣṇua na Vaikuṇṭě přednesli tuto modlitbu: Ó Pane, náš svrchovaný dárce útočiště, dnes Tě vidíme v úžasné podobě Pána Nṛsiṁhadeva, která přináší blaho celému světu. Víme, že Hiraṇyakaśipu nebyl nikdo jiný než Jaya, který Ti sloužil, ale následkem kletby brāhmaṇů dostal tělo démona. Chápeme, že když jsi ho nyní zabil, je to Tvoje zvláštní milost vůči němu.
To, že Hiraṇyakaśipu přijde na tuto Zemi v roli Pánova nepřítele, bylo předem připraveno. Jaya a Vijaya byli prokleti brāhmaṇy Sanakou, Sanat-kumārou, Sanandanou a Sanātanou za to, že se těmto čtyřem Kumārům postavili do cesty. Pán prokletí svých služebníků přijal — souhlasil, že budou muset jít do hmotného světa a poté, co se naplní doba vymezená prokletí, se vrátí na Vaikuṇṭhu. Jaya a Vijaya tím byli velice znepokojeni, ale Pán jim doporučil, aby jednali jako Jeho nepřátelé. Pak se budou moci vrátit po třech životech, zatímco jinak, za normálních okolností, by se museli narodit sedmkrát. S tímto pověřením vystupovali Jaya a Vijaya jako Pánovi nepřátelé. Nyní, když byli oba mrtví, všichni Viṣṇudūtové chápali, že zabití Hiraṇyakaśipua bylo projevem Pánovy zvláštní milosti.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmé kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pán Nṛsiṁhadeva zabíjí krále démonů”.