SLOKA 5
sva-pāda-mūle patitaṁ tam arbhakaṁ
vilokya devaḥ kṛpayā pariplutaḥ
utthāpya tac-chīrṣṇy adadhāt karāmbujaṁ
kālāhi-vitrasta-dhiyāṁ kṛtābhayam
sva-pāda-mūle—u svých lotosových nohou; patitam—padnuvšího; tam—jeho (Prahlāda Mahārāje); arbhakam—pouhého malého chlapce; vilokya—když viděl; devaḥ—Pán Nṛsiṁhadeva; kṛpayā—ze své bezpříčinné milosti; pariplutaḥ—velice dojatý (v extázi); utthāpya—zdvíhající; tat-śīrṣṇi—na jeho hlavu; adadhāt—položil; kara-ambujam—svou lotosovou ruku; kāla-ahi—smrtícího hada času (který může způsobit okamžitou smrt); vitrasta—obávající se; dhiyām—všem těm, jejichž mysl; kṛta-abhayam—jež zbavuje strachu.
Když Pán Nṛsiṁhadeva viděl malého chlapce Prahlāda Mahārāje ležet u chodidel svých lotosových nohou, pocítil velkou extázi lásky ke svému oddanému. Zdvihl Prahlāda a položil mu na hlavu svou lotosovou ruku, která je neustále připravena zbavit strachu každého z Jeho oddaných.
Nezbytné činnosti hmotného světa jsou čtyři: āhāra, nidrā, bhaya a maithuna (jedení, spaní, obrana a sex). V hmotném světě je vědomí každého plné strachu (sadā samudvigna-dhiyām) a jediným prostředkem, jak všechny strachu zbavit, je vědomí Kṛṣṇy. Když se zjevil Pán Nṛsiṁhadeva, všichni oddaní se přestali bát. Pokud bude oddaný zpívat svaté jméno Pána Nṛsiṁhadeva, má naději stát se neohroženým. Yato yato yāmi tato nṛsiṁhaḥ — ať jdeme kamkoliv, vždy musíme myslet na Pána Nṛsiṁhadeva. Tak se jakožto oddaní Pána nebudeme ničeho bát.