SLOKA 48
baliś cośanasā spṛṣṭaḥ
pratyāpannendriya-smṛtiḥ
parājito ’pi nākhidyal
loka-tattva-vicakṣaṇaḥ
baliḥ—Mahārāja Bali; ca—rovněž; uśanasā—Śukrācāryou; spṛṣṭaḥ — dotknut; pratyāpanna—bylo obnoveno; indriya-smṛtiḥ—vědomí činností smyslů a paměť; parājitaḥ—byl poražen; api—ačkoliv; na akhidyat—nenaříkal; loka-tattva-vicakṣaṇaḥ—protože byl velmi znalý dění ve vesmíru.
Bali Mahārāja byl znalý dění ve vesmíru. Když se milostí Śukrācāryi obnovila činnost jeho smyslů a paměť, pochopil vše, co se stalo. Proto nenaříkal, i když byl poražen.
V tomto verši má důležitý význam to, že Bali Mahārāja byl velice zkušený. I když utrpěl porážku, vůbec toho nelitoval, neboť věděl, že k ničemu nedochází bez svolení Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán říká v Bhagavad-gītě (2.47): karmaṇy evādhikāras te mā phaleṣu kadācana. Žádný oddaný, jenž rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, se nemá ohlížet na vítězství či porážku, ale má plnit svou povinnost, kterou byl pověřen od Kṛṣṇy či Jeho zástupce, duchovního mistra. Ānukulyena kṛṣṇānuśīlanaṁ bhaktir uttamā. Prvotřídní oddaná služba znamená neustále se řídit pokyny a vůlí Kṛṣṇy.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k jedenácté kapitole osmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Král Indra hubí démony”.