SLOKA 24-25
mauñjyā mekhalayā vītam
upavītājinottaram
jaṭilaṁ vāmanaṁ vipraṁ
māyā-māṇavakaṁ harim
praviṣṭaṁ vīkṣya bhṛgavaḥ
saśiṣyās te sahāgnibhiḥ
pratyagṛhṇan samutthāya
saṅkṣiptās tasya tejasā
mauñjyā—z trávy muñja; mekhalayā—pásem; vītam—obepnutý; upavīta—posvátná šňůra; ajina-uttaram—oblečen do svrchního oděvu z jelení kůže; jaṭilam—s rozcuchanými vlasy; vāmanam—Pán Vāmana; vipram—brāhmaṇa; māyā-māṇavakam—zdánlivě syn lidské bytosti; harim—Nejvyšší Osobnost Božství; praviṣṭam—vstoupil; vīkṣya—když viděli; bhṛgavaḥ—knězi, kteří byli potomky Bhṛgua; sa-śiṣyāḥ—se svými žáky; te—všichni; saha-agnibhiḥ—s ohnivou obětí; pratyagṛhṇan—náležitě přivítali; samutthāya—vstávající; saṅkṣiptāḥ—zmenšený; tasya—jejich; tejasā—jas.
Pán Vāmanadeva, jenž vypadal jako bráhmanský chlapec, vstoupil do obětní arény s pásem z trávy, posvátnou šňůrou, svrchním oděvem z jelení kůže a rozcuchanými vlasy. Jeho jasná záře oslabila jas všech knězů a jejich žáků, kteří proto vstali ze svých āsanů a řádně Ho uvítali poklonou.