SLOKA 25
jijīviṣe nāham ihāmuyā kim
antar bahiś cāvṛtayebha-yonyā
icchāmi kālena na yasya viplavas
tasyātma-lokāvaraṇasya mokṣam
jijīviṣe—přeji si žít dlouho; na—ne; aham—já; iha—v tomto životě; amuyā—nebo v příštím životě (až budu zachráněn z této nebezpečné situace, nepřeji si žít); kim—jakou to má cenu; antaḥ—vnitřně; bahiḥ — navenek; ca—a; āvṛtayā—pokrytý nevědomostí; ibha-yonyā—když jsem se narodil v podobě slona; icchāmi—přeji si; kālena—vlivem času; na — není; yasya—čeho; viplavaḥ—zničení; tasya—to; ātma-loka-āvaraṇasya—z pokryvu seberealizace; mokṣam—vysvobození.
Až budu vysvobozen ze sevření krokodýla, nechci již déle žít. K čemu je dobré tělo slona, pokryté vně i uvnitř nevědomostí? Přeji si jen být navěky vysvobozen z tohoto pokryvu nevědomosti. K jeho zničení nedojde vlivem času.
V tomto hmotném světě je každá živá bytost zahalená temnotou nevědomosti. Védy proto nařizují, aby se člověk na Nejvyššího Pána obrátil skrze duchovního mistra, jehož popis — který je zároveň modlitbou k němu — podává Gautamīya-tantra:
oṁ ajñāna-timirāndhasya
jñānāñjana-śalākayā
cakṣur unmīlitaṁ yena
tasmai śrī-gurave namaḥ
“Skládám uctivé poklony svému duchovnímu mistrovi, který s pochodní poznání otevřel mé oči, zaslepené temnotou nevědomosti.” Ačkoliv živá bytost může zápasit o existenci v hmotném světě, žít věčně je nemožné. Musíme však pochopit, že tento zápas o existenci je zapříčiněn nevědomostí, neboť každá živá bytost je jinak věčnou částí Nejvyššího Pána. Není nutno žít jako slon nebo člověk, Američan nebo Ind — jedinou touhou živé bytosti má být, aby byla vysvobozena z koloběhu rození a umírání. Z nevědomosti si myslíme, že každý život, jímž nás příroda obdaří, je šťastný a příjemný, ale nedůstojný život v hmotném světě, počínaje životem Pána Brahmy až po život mravence, nepřinese nikomu skutečné štěstí. Vytváříme si mnoho plánů, jak žít šťastně, ale v hmotném světě není možné štěstí dosáhnout; bez ohledu na veškeré naše úsilí o zajištění trvalé situace v tomto či příštím životě.