SLOKA 19
tad ugra-vegaṁ diśi diśy upary adho
visarpad utsarpad asahyam aprati
bhītāḥ prajā dudruvur aṅga seśvarā
arakṣyamāṇāḥ śaraṇaṁ sadāśivam
tat—tento; ugra-vegam—velmi prudký a silný jed; diśi diśi—na všechny strany; upari—nahoru; adhaḥ—dolů; visarpat—vinoucí se; utsarpat — stoupající; asahyam—nesnesitelný; aprati—neovladatelný; bhītāḥ—velmi polekaní; prajāḥ—obyvatelé všech světů; dudruvuḥ—prchali z místa na místo; aṅga—ó Mahārāji Parīkṣite; sa-īśvarāḥ—s Nejvyšším Pánem; arakṣyamāṇāḥ—nechráněni; śaraṇam—útočiště; sadāśivam—k lotosovým nohám Pána Śivy.
Ó králi, když se tento neovladatelný jed prudce šířil nahoru i dolů a na všechny strany, všichni polobozi se spolu se samotným Pánem obrátili na Pána Śivu (Sadāśivu). Jelikož se cítili nechráněni a měli velký strach, hledali útočiště u něho.
Někdo se může ptát, proč Nejvyšší Pán, jenž byl osobně přítomen, sám nezasáhl a místo toho doprovázel všechny polobohy a lidi, kteří hledali útočiště u Pána Sadāśivy. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti upozorňuje:
rudrasya yaśaso 'rthāya
svayaṁ viṣṇur viṣaṁ vibhuḥ
na sañjahre samartho 'pi
vāyuṁ coce praśāntaye
Pán Viṣṇu byl plně schopen situaci napravit, avšak nepodnikl nic, protože chtěl, aby zásluhy připadly Pánu Śivovi, který později všechen jed vypil a podržel ho ve svém krku.