SLOKA 33
tata ūrdhvaṁ vanaṁ tad vai
puruṣā varjayanti hi
sā cānucara-saṁyuktā
vicacāra vanād vanam
tataḥ ūrdhvam—od té doby; vanam—les; tat—ten; vai—konkrétně; puruṣāḥ—muži; varjayanti—nevstupují; hi—jistě; sā—Sudyumna v podobě ženy; ca—také; anucara-saṁyuktā—doprovázený svými společníky; vicacāra—putoval; vanāt vanam—po lese z místa na místo.
Od té doby do onoho lesa žádný muž nevstoupil. Až nyní král Sudyumna, proměněný v ženu, začal putovat se svými společníky z jednoho lesa do druhého.
V Bhagavad-gītě (2.22) je řečeno:
vāsāṁsi jīrṇāni yathā vihāya
navāni gṛhṇāti naro 'parāṇi
tathā śarīrāṇi vihāya jīrṇāny
anyāni saṁyāti navāni dehī
“Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, tak duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná.”
Tělo je jako šaty, a tento příběh je toho důkazem. Sudyumna a všichni jeho společníci byli muži — tedy jejich duše byly pokryty mužským oděvem — ale nyní se stali ženami, což znamená, že se jejich oděv změnil. Duše však zůstává stále stejná. Říká se, že moderní lékařství dovede proměnit muže v ženu a naopak. Tělo však nemá s duší nic společného. Tělo se může změnit, v tomto životě či příštím. A proto ten, kdo ví o duši a jejím stěhování z jednoho těla do druhého, tělu, které není ničím jiným než svrchním oděvem, nevěnuje pozornost. Paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Vidí duši, která je nedílnou částí Nejvyššího Pána, a proto je sama-darśī, učenec.