SLOKA 25
durmanā bhagavān kāvyaḥ
paurohityaṁ vigarhayan
stuvan vṛttiṁ ca kāpotīṁ
duhitrā sa yayau purāt
durmanāḥ—roztrpčený; bhagavān—velice mocný; kāvyaḥ—Śukrācārya; paurohityam—kněžské zaměstnání; vigarhayan—zatracující; stuvan—chválící; vṛttim—živobytí; ca—a; kāpotīm—sbírání obilí na poli; duhitrā—se svou dcerou; saḥ—on (Śukrācārya); yayau—odešel; purāt—ze svého obydlí.
Když Śukrācārya vyslechl, co se Devayānī stalo, jeho mysl byla zarmoucena. Zatracoval kněžské zaměstnání a velebil živobytí uñcha-vṛtti (sbírání obilí na polích), a tak i s dcerou odešel z domova.
Brāhmaṇa, který si zaopatřuje živobytí po způsobu kapoty, holuba, se živí tím, že na poli sbírá obilí. Tomu se říká uñcha-vṛtti. Brāhmaṇa, jenž se věnuje uñcha-vṛtti, je pokládán za prvotřídního, neboť zcela závisí na milosti Nejvyšší Osobnosti Božství a od nikoho nežebrá. I když brāhmaṇa či sannyāsī má dovoleno žebrat, učiní lépe, když se tomu vyhne a bude ohledně svého živobytí zcela záviset na milosti Nejvyššího Pána. Śukrācāryu jistě mrzelo, že kvůli stížnosti své dcery musel jít za svým žákem a žebrat o milost, jelikož byl zavázán tím, že přijal místo kněze. V srdci se mu jeho živobytí protivilo, ale jelikož je přijal, musel chtě nechtě jít za svým žákem, aby vyřešil stížnost své dcery.