SLOKA 11
sambaddha-vṛṣaṇaḥ so ’pi
hy ajayā kūpa-labdhayā
kālaṁ bahu-tithaṁ bhadre
kāmair nādyāpi tuṣyati
sambaddha-vṛṣaṇaḥ—se znovu připojenými varlaty; saḥ—on; api — také; hi—jistě; ajayā—s kozou; kūpa-labdhayā—kterou vysvobodil ze studny; kālam—po dobu; bahu-titham—velice dlouhou; bhadre—má milá ženo; kāmaiḥ—se svými chtivými touhami; na—ne; adya api—dodnes; tuṣyati—uspokojen.
“Má milá ženo, když kozel získal zpět svá varlata, dále si užíval s kozou, kterou kdysi vysvobodil ze studny. Přestože se však tomuto požitku oddával po mnoho let, dodnes není uspokojen.”
Když je muž připoután láskou ke své manželce, podléhá pohlavním touhám, které je velice obtížné překonat. Podle pravidel védské civilizace proto musí dobrovolně svůj takzvaný domov opustit a odejít do lesa. Pañcāśordhvaṁ vanaṁ vrajet. Lidský život je určený pro podstoupení této tapasyi neboli askeze. Touto askezí-tím, že člověk dobrovolně zanechá manželského pohlavního života a odejde do lesa, aby se ve společnosti oddaných věnoval duchovním činnostem-se naplní skutečný smysl lidského života.