SLOKA 21
mātā bhastrā pituḥ putro
yena jātaḥ sa eva saḥ
bharasva putraṁ duṣmanta
māvamaṁsthāḥ śakuntalām
mātā—matka; bhastrā—jako měch naplněný vzduchem; pituḥ—otce; putraḥ—syn; yena—jehož prostřednictvím; jātaḥ—člověk se rodí; saḥ — otec; eva—jistě; saḥ—syn; bharasva—jen pečuj o; putram—svého syna; duṣmanta—ó Mahārāji Duṣmanto; mā—ne; avamaṁsthāḥ—urážej; śakuntalām—Śakuntalu.
Hlas pravil: “Ó Mahārāji Duṣmanto, syn ve skutečnosti patří svému otci. Matka je jen jako schránka, jako kůže měchů. Podle védských pokynů se otec rodí v synu. Proto se starej o svého syna a neurážej Śakuntalu.”
Ve Védách je řečeno: ātmā vai putra-nāmāsi-otec se stává synem. Matka je pouze jako strážce, neboť do jejího lůna je vloženo semeno dítěte, ale odpovědnost za péči o syna nese otec. V Bhagavad-gītě Pán říká, že On je otcem všech živých bytostí, dávajícím símě (ahaṁ bīja- pradaḥ pitā), a proto je Jeho povinností se o ně starat. To je rovněž potvrzeno ve Védách. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān-i když je Bůh jen jeden, zaopatřuje veškeré živé bytosti vším, co k životu potřebují. Živé bytosti v nejrůznějších tělech jsou Pánovi synové, a proto jim jejich otec, Nejvyšší Pán, dodává potravu, jež odpovídá jejich různým tělům. Malý mravenec dostává zrnko cukru a slon dostává tuny jídla, ale každý má co jíst. Proto přelidnění vůbec nepřipadá v úvahu. Jelikož otec, Kṛṣṇa, má veškeré bohatství, o jídlo není nouze a propaganda o přelidnění je pouhým mýtem. Člověk ve skutečnosti trpí nedostatkem jídla tehdy, když mu hmotná příroda na pokyn otce odmítne jídlo dávat. Postoj živé bytosti je tím, co rozhoduje, zda jídlo dostane či nikoliv. Když má nemocný člověk zakázáno jíst, není to známkou nouze o jídlo-znamená to pouze, že vyžaduje léčbu půstem. V Bhagavad-gītě (7.10) Pán také říká: bījaṁ māṁ sarva-bhūtānām-“Já jsem semeno všech živých bytostí.” Do země se zaseje semeno určitého druhu a potom vyroste určitý strom nebo rostlina. Matka připomíná zemi, a když do ní otec zaseje určité semeno, narodí se tělo příslušného druhu.