SLOKA 8-9
duṣmanto mṛgayāṁ yātaḥ
kaṇvāśrama-padaṁ gataḥ
tatrāsīnāṁ sva-prabhayā
maṇḍayantīṁ ramām iva
vilokya sadyo mumuhe
deva-māyām iva striyam
babhāṣe tāṁ varārohāṁ
bhaṭaiḥ katipayair vṛtaḥ
duṣmantaḥ—Mahārāja Duṣmanta; mṛgayām yātaḥ—když vyjel na lov; kaṇva-āśrama-padam—k obydlí Kaṇvy; gataḥ—přišel; tatra—tam; āsīnām—sedící ženu; sva-prabhayā—svou krásou; maṇḍayantīm—ozařující; ramām iva—jako bohyně štěstí; vilokya—když spatřil; sadyaḥ — okamžitě; mumuhe—byl okouzlen; deva-māyām iva—přesně jako matoucí energie Pána; striyam—půvabná žena; babhāṣe—oslovil; tām—ji (tu ženu); vara-ārohām—která byla nejkrásnější z půvabných žen; bhaṭaiḥ—vojáky; katipayaiḥ—několika; vṛtaḥ—doprovázen.
Král Duṣmanta jednou vyjel do lesa na lov, a když byl velmi unaven, přišel k obydlí Kaṇvy Muniho. Tam uviděl sedět půvabnou dívku, jež vypadala jako bohyně štěstí a svou září osvětlovala celý āśram. Krále přirozeně upoutala její krása, a proto k ní doprovázen několika svými vojáky přistoupil a oslovil ji.