SLOKA 61
kalau janiṣyamāṇānāṁ
duḥkha-śoka-tamo-nudam
anugrahāya bhaktānāṁ
supuṇyaṁ vyatanod yaśaḥ
kalau—v tomto věku Kali; janiṣyamāṇānām—podmíněných duší, které se narodí v budoucnosti; duḥkha-śoka-tamaḥ-nudam—aby zmenšil nekonečné neštěstí a nářek, způsobené nevědomostí; anugrahāya—aby projevil milost; bhaktānām—oddaným; su-puṇyam—velmi zbožné, transcendentální činnosti; vyatanot—rozšířil; yaśaḥ—svou slávu či pověst.
Aby projevil bezpříčinnou milost oddaným, kteří se narodí v tomto věku Kali, jednal tak, že prostým vzpomínáním na Něho se oddaný zbaví všeho nářku a neštěstí spojeného s hmotnou existencí. (Jinými slovy—Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, svým jednáním zajistil, aby se přijetím pokynů k dosažení vědomí Kṛṣṇy uvedených v Bhagavad-gītě mohli všichni budoucí oddaní zbavit strastí hmotné existence.)
Činnosti Pána, při nichž zachraňuje oddané a rovněž zabíjí démony (paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām), probíhají zároveň. Kṛṣṇa se ve skutečnosti zjevuje v zájmu vysvobození sādhuů neboli bhaktů, ale zabíjením démonů projevuje milost i jim, neboť každý, koho Kṛṣṇa zabije, bude vysvobozen. Pán je milostivý k démonům i oddaným; ať zabíjí nebo chrání.