SLOKA 26
sa itthaṁ bhakti-yogena
tapo-yuktena pārthivaḥ
sva-dharmeṇa hariṁ prīṇan
sarvān kāmān śanair jahau
saḥ—on (Ambarīṣa Mahārāja); ittham—takto; bhakti-yogena—transcendentální láskyplnou službou Pánu; tapaḥ-yuktena—která je zároveň tou nejlepší askezí; pārthivaḥ—král; sva-dharmeṇa—činnostmi, jež byly součástí jeho věčné přirozenosti; harim—Nejvyššího Pána; prīṇan—uspokojující; sarvān—všech druhů; kāmān—hmotných tužeb; śanaiḥ—postupně; jahau—zbavil se.
Tímto způsobem vykonával král této planety, Mahārāja Ambarīṣa, oddanou službu Pánu, a přitom podstupoval přísnou askezi. Činnostmi, jež patřily k jeho věčné přirozenosti, neustále uspokojoval Nejvyšší Osobnost Božství, a tak se postupně zbavil všech hmotných tužeb.
Přísná askeze podstupovaná v oddané službě je mnoha druhů. Například uctívání Božstev v chrámu vyžaduje různé náročné úkony. Śrī- vigrahārādhana-nitya-nānā-śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau. Je nezbytné Božstva zdobit, udržovat chrám čistý, přinášet vodu z Gangy a Yamuny, den za dnem pokračovat v běžných činnostech, mnohokrát provádět ārati, chystat pro Božstvo prvotřídní pokrmy, připravovat šaty a tak dále. Člověk se tedy musí neustále věnovat různým činnostem, a toto vytrvalé úsilí je nepochybně askezí. Podobně i námaha spojená s přípravou knih, kázáním ateistům a rozdáváním literatury ode dveří ke dveřím je nepochybně askezí (tapo-yuktena). Tapo divyaṁ putrakā. Taková askeze je nezbytná. Yena sattvaṁ śuddhyet. Askeze v rámci oddané služby nás očišťuje od hmotné existence (kāmān śanair jahau) a právě ona je tím, co živou bytost přivádí do jejího věčného přirozeného postavení v oddané službě. Tímto způsobem se dokáže vzdát hmotných tužeb, a jakmile se od nich oprostí, vysvobodí se z koloběhu zrození a smrti, stáří a nemoci.