SLOKA 35-36
īje ca yajñaṁ kratubhir
ātma-vid bhūri-dakṣiṇaiḥ
sarva-devamayaṁ devaṁ
sarvātmakam atīndriyam
dravyaṁ mantro vidhir yajño
yajamānas tathartvijaḥ
dharmo deśaś ca kālaś ca
sarvam etad yad ātmakam
īje—uctíval; ca—i; yajñam—Pána obětí; kratubhiḥ—velkými obřady; ātma-vit—díky seberealizaci plně při vědomí; bhūri-dakṣiṇaiḥ—velkými dary brāhmaṇům; sarva-deva-mayam—který zahrnuje všechny polobohy; devam—Pána; sarva-ātmakam—Nadduši každého; ati-indriyam—transcendentálního; dravyam—složky; mantraḥ—recitování védských hymnů; vidhiḥ—usměrňující zásady; yajñaḥ—uctívání; yajamānaḥ—konatel; tathā—s; ṛtvijaḥ—kněží; dharmaḥ—náboženské zásady; deśaḥ—země; ca—a; kālaḥ—čas; ca—také; sarvam—vše; etat—to vše; yat—to, co je; ātmakam—příznivé pro seberealizaci.
Nejvyšší Osobnost Božství se neliší od příznivých aspektů velkých obětí, jimiž jsou složky oběti, recitace védských hymnů, usměrňující zásady, konatel, kněží, výsledky oběti, obětní aréna a doba obětování. Māndhātā znal principy seberealizace, a proto uctíval Nejvyšší Duši, Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Viṣṇua, jenž zahrnuje všechny polobohy. Rozdával také velké dary brāhmaṇům, a tak prováděl yajñu, aby uctil Pána.