SLOKA 29
eṣa hi brāhmaṇo vidvāṁs
tapaḥ-śīla-guṇānvitaḥ
ārirādhayiṣur brahma
mahā-puruṣa-saṁjñitam
sarva-bhūtātma-bhāvena
bhūteṣv antarhitaṁ guṇaiḥ
eṣaḥ—toto; hi—vskutku; brāhmaṇaḥ—kvalifikovaný brāhmaṇa; vidvān—obeznámený s védským poznáním; tapaḥ—askeze; śīla—správné chování; guṇa-anvitaḥ—obdařený všemi dobrými vlastnostmi; ārirādhayiṣuḥ—který se chce věnovat uctívání; brahma—Nejvyššího Brahmanu; mahā-puruṣa—Nejvyšší Osoba, Kṛṣṇa; saṁjñitam—známého jako; sarva- bhūta—všech živých bytostí; ātma-bhāvena—jako Nadduše; bhūteṣu — v každé živé bytosti; antarhitam—v srdci; guṇaiḥ—svými vlastnostmi.
“Toto je učený a vysoce kvalifikovaný brāhmaṇa, jenž se věnuje askezi a dychtivě touží uctívat Nejvyššího Pána, Nadduši, jež žije v srdci každé živé bytosti.”
Brāhmaṇova manželka nepovažovala svého muže za nějakého povrchního brāhmaṇu, který by se tak nazýval pouze proto, že se narodil v bráhmanské rodině. Naopak-tento brāhmaṇa skutečně projevoval všechny bráhmanské příznaky. Yasya yal lakṣaṇaṁ proktam (Bhāg. 7.11.35). Příznaky brāhmaṇy uvádí śāstra:
śamo damas tapaḥ śaucaṁ
kṣāntir ārjavam eva ca
jñānaṁ vijñānam āstikyaṁ
brahma-karma svabhāvajam
“Klid, sebeovládání, askeze, čistota, snášenlivost, čestnost, moudrost, poznání, a zbožnost jsou přirozené vlastnosti, podle kterých jednají brāhmaṇové.” (Bg. 18. 42). Nejenže musí být brāhmaṇa kvalifikovaný, ale musí se také věnovat bráhmanským činnostem. Kvalifikace nestačí; je nezbytné rovněž plnit povinnosti brāhmaṇy. Povinností brāhmaṇy je znát paraṁ brahma, Kṛṣṇu (paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān). Jelikož tento brāhmaṇa byl skutečně kvalifikovaný a rovněž se věnoval bráhmanským činnostem (brahma-karma), zabít ho by byl velice hříšný čin a jeho žena žádala, aby byl ušetřen.