SLOKA 28
deho ’yaṁ mānuṣo rājan
puruṣasyākhilārthadaḥ
tasmād asya vadho vīra
sarvārtha-vadha ucyate
dehaḥ—tělo; ayam—toto; mānuṣaḥ—lidské; rājan—ó králi; puruṣasya—živé bytosti; akhila—všeobecný; artha-daḥ—pro prospěch; tasmāt—z toho důvodu; asya—těla mého manžela; vadhaḥ—zabití; vīra—ó hrdino; sarva-artha-vadhaḥ—zmaření veškerých blahodárných příležitostí; ucyate—je řečeno.
“Ó králi, toto lidské tělo má sloužit ke všeobecnému prospěchu. Jestliže je předčasně zabiješ, zmaříš tím všechny blahodárné příležitosti lidského života, ó hrdino.”
Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura zpíval:
hari hari viphale janama goṅāinu
manuṣya-janama pāiyā,
rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu
Lidské tělo je nesmírně cenné, protože v něm může živá bytost pochopit pokyny Kṛṣṇy a dosáhnout svého konečného cíle. To, čeho má živá bytost v hmotném světě docílit, je, aby se vrátila domů, zpátky k Bohu. Každý v hmotném světě dychtí po štěstí, ale jelikož nezná svůj konečný cíl, mění těla jedno za druhým. Když však dostane příležitost získat lidské tělo, může se věnovat naplnění čtyř principů: dharma, artha, kāma a mokṣa, a řídí-li se náležitými pravidly, bude po osvobození dělat další pokrok a začne sloužit Rādě a Kṛṣṇovi. To je skutečný úspěch-ukončit koloběh zrození a smrti, vrátit se domů, zpátky k Bohu (mām eti), a tam se zaměstnat službou Rādě a Kṛṣṇovi. Lidské tělo je tedy určeno k završení duchovního pokroku. V celé lidské společnosti se zabití člověka bere velice vážně. Na jatkách se zabíjejí tisíce zvířat, a nikdo se o ně nestará, ale když je zabit jen jeden člověk, je to pokládáno za velmi vážné. Proč? Protože lidská podoba je nesmírně důležitá pro naplnění smyslu života.