SLOKA 49
yat tad brahma paraṁ sūkṣmam
aśūnyaṁ śūnya-kalpitam
bhagavān vāsudeveti
yaṁ gṛṇanti hi sātvatāḥ
yat—to, co; tat—takový; brahma param—Parabrahman, Nejvyšší Pán, Kṛṣṇa; sūkṣmam—duchovní, přesahující všechna hmotná pojetí; aśūnyam—nikoliv neosobní nebo prázdný; śūnya-kalpitam—jehož si jako prázdnotu představují méně inteligentní lidé; bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; vāsudeva—Kṛṣṇa; iti—takto; yam—jehož; gṛṇanti—opěvují; hi—vskutku; sātvatāḥ—čistí oddaní.
Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva, Kṛṣṇu, nesmírně těžko pochopí neinteligentní lidé, kteří Ho považují za něco neosobního či prázdného, což neodpovídá skutečnosti. Pána tedy znají a opěvují čistí oddaní.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.11) je uvedeno:
vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
Absolutní Pravdu lze realizovat ve třech aspektech-jako Brahman, Paramātmu a Bhagavāna. Bhagavān je původem všeho. Brahman je částečným zastoupením Bhagavāna a Vāsudeva, Nadduše žijící všude a v srdci každého, je rovněž pokročilou realizací Nejvyšší Osobnosti Božství. Když však člověk pozná Nejvyšší Osobnost Božství (vāsudevaḥ sarvam iti) a když si uvědomí, že Vāsudeva je jak Paramātmā, tak neosobní Brahman, dosáhne dokonalého poznání. Proto Arjuna o Kṛṣṇovi prohlásil: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān. Slova paraṁ brahma poukazují na útočiště neosobního Brahmanu i všeprostupující Nadduše. Když Kṛṣṇa říká: tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti, znamená to, že dokonalý oddaný se po nabytí dokonalé realizace vrací domů, zpátky k Bohu. Mahārāja Khaṭvāṅga přijal útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství a díky svému plnému odevzdání dosáhl dokonalosti.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k deváté kapitole devátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Aṁśumānova dynastie”.