SLOKA 48
iti vyavasito buddhyā
nārāyaṇa-gṛhītayā
hitvānya-bhāvam ajñānaṁ
tataḥ svaṁ bhāvam āsthitaḥ
iti—takto; vyavasitaḥ—pevně rozhodnutý; buddhyā—pomocí správné inteligence; nārāyaṇa-gṛhītayā—zcela ovládaný milostí Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství; hitvā—když se vzdal; anya-bhāvam—jiného vědomí než vědomí Kṛṣṇy; ajñānam—což není nic jiného než trvalá nevědomost a temnota; tataḥ—poté; svam—ve svém původním postavení věčného služebníka Kṛṣṇy; bhāvam—v oddané službě; āsthitaḥ—zaujal.
Takto, pomocí své rozvinuté inteligence zaměřené na službu Pánu, zavrhl Mahārāja Khaṭvāṅga falešné ztotožňování se s tělem plným nevědomosti. Ve svém původním postavení věčného služebníka se poté zaměstnal službou Nejvyšší Osobnosti Božství.
Když někdo skutečně dosáhne čistého vědomí Kṛṣṇy, nikdo nemá právo mu rozkazovat. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, se již déle neutápí v temnotě nevědomosti, a jakmile je z této temnoty vysvobozen, zaujme své původní postavení. Jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. Živá bytost je věčně služebníkem Pána, a když se tedy po všech stránkách zaměstná službou Pánu, těší se dokonalosti života.