Kapitola 17

Brahmá je přímým synem Nejvyššího Pána, Nejvyššího Otce, a nebyl počat v lůnĕ matky. Proto je známý jako ātma-bhū. Brahmá má na starosti další tvoření ve vesmíru, které je druhotným odrazem moci Všemohoucího. Ve vesmíru se nachází transcendentální planeta jménem Švétadvíp, která je sídlem Kšíródakašájí Višnua, Nejvyššího Pána v podobĕ Paramátmy. Jakmile nastanou ve vesmíru problémy, které nemohou vyřešit ani vládnoucí polobozi, přicházejí pro radu za Brahmádžím, a když Brahmádží sám nemůže poradit, pak se obrací na Kšíródakašájí Višnua a modlí se k Nĕmu, aby se zjevil v nĕjaké inkarnaci a vyřešil všechny nesnáze. Takové problémy vznikly, když na Zemi vládl Kansa a jemu podobní a Zemĕ byla přečiny asurů velice přetížená. Brahmádží se společnĕ s dalšími polobohy modlil na břehu oceánu Kšíródaka a dostalo se jim zprávy o příchodu Kršny jako syna Vasudévy a Dévakí. Proto nĕkteří lidé říkají, že Pán se zjevil díky modlitbám Brahmádžího.

Kuntídéví zde uvádí, co různí lidé říkají o důvodech Kršnova zjevení. Nĕkteří říkají, že se zjevil na žádost Vasudévy a Dévakí, a jiní, že se zjevil na žádost Brahmy. Bhārāvatāraṇāyānye bhuvo nāva ivodadhau. „Nĕkteří říkají, že se zjevil jen proto, aby zmenšil břímĕ svĕta, který byl přetížený jako loď na moři.“ Když je svĕt takto přetížený, musí přijít války, mor, hlad, různé epidemie a podobnĕ. Takový je zákon přírody.

Zemĕ se spolu s miliony dalších planet vznáší v prostoru a na všech tĕchto planetách můžeme nalézt velké hory a oceány. Jak uvádí Bhagavad-gítá (gām āviśya), planety se mohou vznášet, protože do nich Kršna vstupuje stejnĕ jako do každého atomu. Zemĕ je velice tĕžká, ale může se vznášet díky tomu, že je v ní přítomna Nejvyšší Duše.

Díky přítomnosti duše se všechno stává lehčím. Dokud jsme živí, naše tĕlo může plavat na vodĕ, ale jakmile duše z tĕla odejde, tĕlo se ihned potopí. Stejnĕ když je naše dítĕ živé, můžeme ho snadno vzít jednou rukou. Když však zemře, je velice tĕžké. V současnosti jsme tedy zatíženi hmotným tĕlem, ale když udĕláme duchovní pokrok, můžeme se od této zátĕže osvobodit. V nynĕjších podmínkách nemůžeme létat vzduchem, ale duše je tak lehká, že když se vysvobodí z hmotného tĕla, bĕhem jedné sekundy se může přemístit na Vaikunthalóku do duchovního svĕta (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti).

Proč je svĕt přetížený? Příčinou jsou démoni neboli ti, kteří jsou proti oddané službĕ Pánu. Když matka Zemĕ již tuto zátĕž nemůže snést, Kršna sestoupí, aby Zemi ulehčil. Je-li přetížena nĕjaká loď, je to velice nebezpečné, neboť se může každou chvíli potopit. Když matka Zemĕ pod zátĕží démonů již velice trpĕla (sīdantyā bhūri-bhāreṇa), obrátila se na Brahmu, nejvyšší živou bytost v celém vesmíru. Když je potřeba, vedoucí osobnosti ve vesmíru se obrátí na Brahmu. Brahmá se potom obrátí na Višnua s prosbou, aby svĕt této zátĕže zbavil. Jak je popsáno v Bhagavad-gítĕ (4.7), Višnu neboli Kršna se potom zjeví v určité inkarnaci:

„Kdekoliv a kdykoliv nastává úpadek náboženství a vzrůstá bezbožnost, ó Bháratovče, v té dobĕ Osobnĕ sestoupím.“

Když se začne rozmáhat bezpráví, stoupá kriminalita a všude je neklid, vláda je z tĕchto problémů zmatená. Podobnĕ když je na svĕtĕ příliš mnoho démonů a ateistů, kteří jsou pro Zemi jenom zátĕží, polobozi, zbožní vládci ve vesmíru, jsou zmateni. Pokud obyvatelé státu dodržují všechny zákony, je snadné v takové zemi vládnout, ale když se z lidí stávají zločinci, znamená to pro vládu velkou zátĕž. Ke stejné situaci dochází i ve vesmírných záležitostech tohoto hmotného svĕta. Vždy vedle sebe existují démoni i polobozi, ale když začínají převládat démoni, svĕt je přetížený. Potom se polobozi obracejí na Pána Brahmu s prosbou o pomoc.

Brahmá je jednou z dvanácti autorit, kterým se říká „dvádaša- -mahádžanové“ (svayambhūr nāradaḥ śambhuḥ kaumāraḥ kapilo manuḥ    /    prahlādo janako bhīṣmo balir vaiyasakir vayam, Bhág. 6.3.20). Jestliže chceme obdržet transcendentální poznání, musíme následovat mahádžany neboli velké autority. Védy říkají: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet. Pokud chceme obdržet dokonalé poznání, musíme vyhledat gurua neboli pravou autoritu, duchovního učitele. Původním guruem je Kršna. Jak je uvedeno ve Šrímad-Bhágavatamu, Kršna učil Ardžunu i Brahmu (tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye).

Šrímad-Bhágavatam popisuje původní zdroj celého stvoření a cílem našeho hledání by tedy mĕlo být nalezení tohoto zdroje. Co je původním zdrojem stvoření? Janmādy asya yataḥ    —    původním zdrojem všeho je to, co je zdrojem stvoření, udržování a ničení (janma, sthiti a pralaya). Naše tĕlo se v určitou dobu narodilo, nĕjaký čas potrvá    —    podle druhu tĕla možná deset, dvacet, padesát nebo více let    —    a potom zanikne. Odkud naše tĕlo přišlo a kam zmizí? Existují vĕdecké zákony o zachování energie. Co je zdrojem této energie? Zdroj této energie (yato vā imāni bhūtāni jāyante) popisuje Šrímad-Bhágavatam.

Tento zdroj není neviditelný. Darebáci si myslí, že vše, co existuje, vzniklo z ničeho. Jak ale může nĕco vzniknout z ničeho? Neexistují na to žádné důkazy a hlupáci přesto tvrdí, že je to možné. Jsou proto slepí. Jaký je tento zdroj, ze kterého všechno pochází, ve kterém všechno existuje a do nĕhož vše vstoupí? Bhágavatam (1.1.1.) říká: janmādy asya yato 'nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ. Slovo abhijñaḥ naznačuje, že zdroj všeho má plné vĕdomí.

Slovo jña znamená „poznání“ a abhi znamená „určité“. Máme nedokonalé poznání o tom, odkud přicházíme a kam půjdeme po smrti a nejsme proto abhijña neboli nemáme svrchované vĕdomí. Nejvyšší zdroj všeho je však abhijña. Jak by to mohl být kámen nebo nĕjaké prázdno? Stvoření je samo o sobĕ důkazem o vĕdomí Nejvyššího. Každý může ocenit, jak dokonale je vesmír stvořený. Slunce a mĕsíc vycházejí na desetitisícinu sekundy přesnĕ bez jakýchkoliv odchylek a stejnĕ tak i roční období nám přinášejí kvĕtiny a ovoce vždy ve správnou dobu. V celém vesmírném projevu tedy vše probíhá systematicky a podle přesného řádu. Jak by to všechno mohlo být stvořeno bez vyšší inteligence, která má dokonalé poznání (abhijña)? Nĕkteří lidé říkají, že všechno vzniklo z ničeho. Co je to za nesmysl? Jak může stvoření vzniknout z ničeho? Je tato myšlenka vůbec logická? Bhágavatam říká, že není.

Bhágavatam říká, že všechno pochází z osoby, která je abhijña neboli velice inteligentní a zkušená, a že tato původní inteligentní osoba předala poznání původní stvořené bytosti (ādi kavi)    —     Pánu Brahmovi (tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye). Brahmá, původní stvořená živá bytost, má svůj zdroj a je s ním ve spojení. Je jasné, že k tomu, abychom získali nĕjaké poznání, musíme být s určitou osobou ve styku. Brahmá ale byl po svém stvoření úplnĕ sám. Od koho tedy získal poznání? Je to vysvĕtleno v Bhágavatamu: tene brahma hṛdā. Slovo hṛdā znamená „srdcem“. Nejvyšší Osoba, Paramátmá, sídlí v srdci každé živé bytosti včetnĕ Brahmy. I když byl tedy Brahmá sám, obdržel poznání od Nejvyššího. Slovo brahma znamená „védské poznání“. Védské poznání bylo tedy nejprve předáno Pánu Brahmovi.

Védské poznání může získat každý, neboť Kršna sídlí v srdci každého (sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ). Musíme se k tomu ale kvalifikovat. Kršna nám pomáhá    —    dává nám poznání zevnitř jako Nadduše (caitya-guru) a zvenku prostřednictvím duchovního mistra.

Brahmá získal védské poznání od Kršny a předával ho dále. Je proto autoritou pro védské poznání. Existují čtyři sampradáji neboli učednické posloupnosti, prostřednictvím kterých se rozšiřuje védské poznání    —    začínají od Brahmy, od Lakšmí, od Pána Šivy a od čtyř Kumárů. Opravdové poznání můžeme obdržet pouze tehdy, když se obrátíme na pravého představitele Kršny v jedné z tĕchto sampradájí. Zosobnĕná Zemĕ se tedy obrátila na Brahmu, který se potom začal modlit k Nejvyšší Osobnosti Božství: „Svĕt je nyní přetížený démony, a proto Tĕ prosím, abys sestoupil.“ Nĕkteří lidé proto říkají, že se Pán zjevil, když Ho Brahmá požádal, aby sňal břímĕ svĕta.

Když Kršna sestoupí, ochraňuje oddané a zabíjí démony. Proto má Kršna ve Své podobĕ Nárájana čtyři ruce. Ve dvou rukách drží disk a kyj, kterými zabíjí démony, a v dalších dvou rukách drží lasturu a lotos, kterými Své oddané ochraňuje a žehná jim. Pán troubí na Svoji lasturu a říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati    —    „Moji oddaní nikdy nezaniknou,“ a lotosovým kvĕtem jim požehná. Lotosový kvĕt, který nĕkdy drží v ruce také Lakšmí, je symbolem požehnání.

Lidé tedy mohou mít různé názory na to, proč se Kršna zjevil. Ve skutečnosti ale Kršna přichází pro Své vlastní potĕšení. My se musíme rodit, protože jsme svázáni svou karmou, ale Kršna je zcela nezávislý a nepřichází sem na nĕčí žádost či na základĕ karmy. Přichází podle Své svobodné vůle (ātma-māyayā). My se rodíme proto, že nás k tomu donutí Kršnova vnĕjší, hmotná energie. Kršna ale není pod vládou ani této máji neboli energie, ani pod vládou nikoho jiného. Nerodí se za stejných podmínek jako my. Kršna tuto máju neboli iluzorní energii ovládá    —    jak by Ho tedy mohla ovlivňovat? Ten, kdo si myslí, že Kršna je stejnĕ jako my ovládaný májou, je podle Bhagavad-gíty mūḍha neboli hlupák (avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam).

Kršna je původní Nárájan, původní zdroj celého vesmírného stvoření. Brahmá, první stvořená živá bytost, se narodil hned po stvoření vesmíru a je přímým synem Nárájana, který jako Garbhódakašájí Višnu první vstoupil do hmotného vesmíru. Hmota nemůže nic stvořit bez styku s duchovní energií. Lidé, kteří hledají původní příčinu vesmírného stvoření, by mĕli vĕdĕt, že ke stvoření může dojít jedinĕ za přítomnosti duše. Duše uvádí hmotu do činnosti. Duše nikdy nemůže vzniknout z hmoty.

Podle buddhistické teorie je životní síla neboli životní energie, která je v každém z nás, stvořena hmotou. Touto buddhistickou teorií je v současnosti ovlivnĕn celý svĕt. Ve skutečnosti je tomu ale tak, že hmota se vyvíjí díky přítomnosti životní síly. To můžeme velice snadno pochopit. Když se dítĕ narodí, postupnĕ roste a jeho tĕlo se vyvíjí. Jestliže se ale narodí mrtvé a v jeho tĕle tedy není přítomná duše, tĕlo se nikdy nebude vyvíjet. Existence duše je proto základní podmínkou rozvoje hmoty a nikoliv naopak. Proč mrtvé dítĕ neroste? Protože v nĕm není přítomna duše. Strom také roste jen do té doby, dokud je v nĕm život. Když zasadíme do dobré půdy malé semínko banyánovníku a zaléváme ho, vyroste z nĕj strom, protože je v nĕm duše. Jestliže ale stejné semínko upražíme na ohni a pak ho zasadíme, nikdy nevyroste, protože v nĕm již duše není přítomna.

Hmota roste a rozvíjí se díky přítomnosti duše a na tomto principu probíhá od samého začátku celé stvoření. Na počátku stvoření do vesmíru vstoupila Nejvyšší Duše a potom se na lotosovém kvĕtu, vyrůstajícím z transcendentálního břicha Višnua, narodila první živá bytost, Brahmá. Tento lotosový kvĕt je hmota, ale musíme chápat, že pochází z ducha. Duše je proto základem stvoření.

Jelikož lotosový kvĕt, ze kterého se narodil Brahmá, vyrostl z břicha Višnua, Pán Višnu je známý jako Padmanábha. Brahmá je známý jako ātma-bhū, protože se narodil přímo svému otci Nárájanovi neboli Višnuovi bez styku s matkou Lakšmídží. Lakšmídží byla v Nárájanovĕ přítomnosti a prokazovala Mu různé služby, ale Nárájan přesto zplodil Brahmu bez styku s Lakšmídží. V tom spočívá všemocnost Pána. Když chceme počít dítĕ, potřebujeme k tomu ženu, neboť dítĕ nemůžeme zplodit sami. Kršna, Pán Višnu, ale přivedl na svĕt Brahmu bez pomoci Své ženy Lakšmídží, jelikož Nejvyšší Pán není na nikom a na ničem závislý. Ten, kdo považuje Nárájana za obyčejnou lidskou bytost, by se mĕl z tohoto příkladu poučit.

Védská literatura nám zakazuje myslet si, že ostatní živé bytosti jsou na stejné úrovni jako Nárájan.

Kdosi vymyslel slovo daridra-nārāyaṇa, kterým naznačuje, že Nárájan zchudl a že žebrák, který chodí žebrat k mým dveřím, je také Nárájan. Nic takového však védská písma neschvalují. Nárájan je pánem Lakšmí, bohynĕ štĕstí, a jen hlupáci si myslí, že se může stát chudákem. Darebáci říkají, že Nárájan, Brahmá, Šiva a všichni polobozi, vy, já a všichni ostatní jsme na stejné úrovni. To je hloupost. Nárájan je asamaurdhva.To znamená, že nikdo nemůže být stejný jako On a nikdo Ho nepřevýší. Kršna Samotný, původní Nárájan, proto říká v Bhagavad-gítĕ: mattaḥ parataraṁ nānyat.„Není nikoho vyššího nade Mne.“ Ani se Mu nikdo nemůže vyrovnat. Slovo asamaznamená, že se Mu nikdo nevyrovná a anūrdhva znamená, že nikdo není vĕtší než On. Takové je postavení Boha.

Nárájan není obyčejná živá bytost. Je Samotný Nejvyšší Pán a všechny části Jeho transcendentálního tĕla mají schopnost vykonávat činnosti všech ostatních smyslů. Obyčejná živá bytost může zplodit své dĕti sexuálním stykem a nemůže to udĕlat jiným způsobem kromĕ toho, který je jí určený. Nárájan je ale všemocný a může tedy dítĕ počít ze Svého břicha. Jak je popsáno v Brahma-sanhitĕ (5.32), každá část Jeho tĕla má všechny schopnosti ostatních částí: aṅgāni yasya sakalendriya-vṛtti-manti. Já například mohu svýma očima vidĕt, ale Kršna Svýma očima může také jíst. Hloupí darebáci řeknou: „Obĕtujete jídlo Kršnovi, ale On nic nesnĕdl. Všechno tu zůstalo.“ Tito lidé nevĕdí, že Kršna může jíst pouhým pohledem, neboť může vykonávat jakékoliv činnosti jakoukoliv částí Svého transcendentálního tĕla. Když jeden pradlák v Mathuře nechtĕl dát Kršnovi oblečení, Nejvyšší Pán ukázal Svou transcendentální moc a rukou mu usekl hlavu. Jak je to možné? Je to možné, neboť Pán je všemocný.

Pán je dokonalý a nezávislý a Svými rozmanitými energiemi může vykonávat cokoliv. Je to vysvĕtleno na začátku Šrímad- -Bhágavatamu slovy abhijñaḥ svarāṭ. Slovo sva-rāṭ naznačuje, že Pán je sobĕstačný a na nikom nezávisí. To je kvalifikace Boha. V dnešní dobĕ se můžeme setkat s tolika lidmi, kteří se sami prohlašují za inkarnace Boha, ale jakmile je začne bolet zub, říkají: „Pane doktore, pomozte mi.“ Jestliže jsi Bůh, pomoz si sám. Proč musíš chodit k lékaři? Takoví lidé jsou darebáci a velice nám ztĕžují šíření vĕdomí Kršny. Celý svĕt je nyní takovými darebáky a démony přetížen a vůlí Nejvyššího na nĕ čeká atomová bomba.