Sloka 14.17

Nynější civilizace živým bytostem příliš nepomáhá ohledně jejich současnosti ani budoucnosti, a proto je záhodno rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. S vědomím Kṛṣṇy společnost vyvine kvalitu dobra, a díky ní lidé uvidí, jak se věci mají. Lidé pod vlivem kvality nevědomosti jsou jako zvířata a nevidí nic v pravém světle. Nevidí například, že když zabijí jedno zvíře, riskují, že totéž zvíře zabije v příštím životě je. Jelikož je nikdo neučí skutečné poznání, jsou nezodpovědní. Pro ukončení této nezodpovědnosti je nezbytné vzdělání vedoucí k rozvoji kvality dobra. Lidé vychovaní ke kvalitě dobra budou rozvážní, budou mít úplné poznání, a díky tomu mohou žít ve štěstí a blahobytu. Dokonce i když většina lidí nebude šťastná a úspěšná, ale aspoň určité procento obyvatelstva rozvine vědomí Kṛṣṇy a dospěje ke kvalitě dobra, bude na celém světě moci být mír a blahobyt. Když se ovšem svět oddává kvalitám vášně a nevědomosti, mír a blahobyt nemůže mít. Kvalita vášně v lidech probouzí chamtivost a jejich touhy po smyslovém požitku nemají konce. Můžeme vidět, že i když někdo má dostatek peněz a prostředků k uspokojování smyslů, přesto nemá štěstí ani klid mysli. Nemůže je mít, protože je pod vlivem kvality vášně. Pokud někdo touží po štěstí, peníze mu v tom nepomohou; musí rozvíjením vědomí Kṛṣṇy dosáhnout kvality dobra. Člověk ovlivněný kvalitou vášně je nejen nešťastný v mysli, ale má i náročnou práci. Musí vymýšlet mnoho plánů, aby si zaopatřil dostatek peněz, se kterými si udrží své postavení. To všechno jsou strasti. Lidé podléhající kvalitě nevědomosti jsou pomatení. V zoufalství ze své situace se uchylují k omamným látkám, a tak klesají do ještě hlubší nevědomosti. Jejich budoucnost je velice temná.