Sloka 14.20
guṇān etān atītya trīn
dehī deha-samudbhavān
janma-mṛtyu-jarā-duḥkhair
vimukto ’mṛtam aśnute
guṇān — kvality; etān — všechny tyto; atītya — když překoná; trīn — tři; dehī — vtělený; deha — tělo; samudbhavān — které vytvářejí; janma — zrození; mṛtyu — smrti; jarā — a stáří; duḥkhaiḥ — od utrpení; vimuktaḥ — osvobozený; amṛtam — nektar; aśnute — vychutnává.
Když se vtělené bytosti podaří překonat tyto tři kvality spojené s hmotným tělem, může se osvobodit od zrození, smrti, stáří a od utrpení, které je doprovází, a vychutnávat nektar už v současném životě.
Tento verš popisuje, jak je možné být s úplným vědomím Kṛṣṇy v transcendentálním postavení dokonce i v současném těle. Sanskrtské slovo dehī znamená „vtělený“. Přestože je duše uvnitř hmotného těla, pokrok v duchovním poznání ji může zbavit vlivu kvalit přírody. Může vychutnávat štěstí duchovního života dokonce již v tomto těle, protože má jisté, že po jeho opuštění půjde do duchovního nebe. Už teď ale bude prožívat skutečné duchovní štěstí. Jinými slovy, oddaná služba s vědomím Kṛṣṇy je známkou vysvobození z hmotného zajetí. To Kṛṣṇa vysvětlí v osmnácté kapitole. Člověk se zapojuje do oddané služby, když je osvobozený od vlivu kvalit hmotné přírody.