Sloka 14.27

Brahman se vyznačuje nesmrtelností, nepomíjivostí, věčností a také štěstím. Realizace Brahmanu je počátkem transcendentálního vnímání, realizace Paramātmy neboli Nadduše je prostředním, druhým stádiem, a vnímání Nejvyšší Osobnosti Božství je konečnou realizací Absolutní Pravdy. Nejvyšší Osoba tedy zahrnuje jak Paramātmu, tak neosobní Brahman. V sedmé kapitole stojí, že hmotná příroda je projevem nižší energie Pána. Když Pán oplodňuje nižší, hmotnou přírodu částečkami své vyšší energie, dodává jí duchovní příměs. Jakmile začne živá bytost podmíněná hmotnou přírodou rozvíjet duchovní poznání, pozvedne se nad hmotné bytí a postupně dospěje k pochopení Nejvyššího v Jeho aspektu Brahmanu. To je první stupeň seberealizace. Osoba, která poznala Brahman, je transcendentální vůči hmotnému postavení, ale její realizace Brahmanu není dokonalá. Jestliže chce, může setrvávat na úrovni Brahmanu a potom postupně pokračovat k vnímání Paramātmy a k realizaci Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve védské literatuře najdeme mnoho takových příkladů. Jedním z nich jsou čtyři Kumārové, kteří nejprve vnímali pravdu jako neosobní Brahman, ale postupně dospěli na úroveň oddané služby. Tomu, kdo nedokáže překonat neosobní pojetí Brahmanu, hrozí, že poklesne. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že člověk může dospět k neosobnímu Brahmanu, ale když nebude pokračovat dál a nezíská poznatky o Nejvyšší Osobě, jeho inteligence nebude dokonale čistá. To znamená, že i ten, kdo se dostal na úroveň Brahmanu, může poklesnout, pokud se nezapojí do oddané služby Pánu. Ve Védách také stojí: raso vai saḥ, rasaṁ hy evāyaṁ labdhvānandī bhavati – „Když člověk pozná Osobnost Božství, zdroj veškeré radosti, Kṛṣṇu, bude transcendentálně blažený.“ (Taittirīya Upaniṣad 2.7.1) Nejvyšší Pán v plné míře oplývá šesterým bohatstvím, a když s Ním oddaný přijde do styku, může část tohoto bohatství sdílet. Králův služebník si užívá na téměř stejné úrovni jako král. Věčné, nepomíjivé štěstí a věčný život tedy doprovázejí oddanou službu. Výsady Brahmanu, jako je věčnost a nepomíjivost, oddaná služba zahrnuje.

I když je živá bytost svou povahou Brahman, rodí se v ní touha panovat hmotnému světu, a kvůli tomu poklesne. Přirozené pro ni je být nad třemi kvalitami hmotné přírody, ale ve styku s hmotnou přírodou se zaplétá do kvalit dobra, vášně a nevědomosti. Stykem s těmito kvalitami její přání vládnout hmotnému světu sílí. Jakmile se zaměstná oddanou službou, plně si vědomá Kṛṣṇy, okamžitě se dostane na transcendentální úroveň a její nepatřičná touha ovládat hmotnou přírodu zmizí. Proto je třeba ve společnosti oddaných praktikovat devět předepsaných metod oddané služby, počínaje nasloucháním, opěvováním a vzpomínáním. Díky této společnosti a vlivem duchovního učitele se hmotná touha panovat postupně vytratí a člověk se ustálí v transcendentální láskyplné službě Pánu. Tento postup doporučují závěrečné verše této kapitoly, od dvacátého druhého dále. Oddaná služba Pánu je velmi jednoduchá – pořád sloužit Pánu, jíst zbytky jídla předloženého Božstvům, vonět ke květům obětovaným lotosovým nohám Pána, navštěvovat místa Pánových transcendentálních zábav, číst o Jeho různých činnostech a Jeho láskyplných vztazích s oddanými, bez ustání zpívat transcendentální zvukovou vibraci Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/ Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare a dodržovat postní dny u příležitosti zjevení Pána a Jeho oddaných a jejich odchodu z tohoto světa. Následováním tohoto procesu se člověk úplně odpoutá od všech hmotných činností. Ten, kdo se dokáže takto umístit do brahma-jyoti neboli upevnit v některém z pojetí Brahmanu, se kvalitou vyrovná Nejvyšší Osobnosti Božství.