Sloka 18.2
śrī-bhagavān uvāca
kāmyānāṁ karmaṇāṁ nyāsaṁ
sannyāsaṁ kavayo viduḥ
sarva-karma-phala-tyāgaṁ
prāhus tyāgaṁ vicakṣaṇāḥ
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; kāmyānām — s touhou; karmaṇām — činností; nyāsam — zříkání se; sannyāsam — stav odříkání; kavayaḥ — učení; viduḥ — znají; sarva — všech; karma — činností; phala — výsledků; tyāgam — vzdávání se; prāhuḥ — nazývají; tyāgam — odříkání; vicakṣaṇāḥ — zkušení.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nejednat na základě hmotné touhy je tím, co velcí učenci nazývají životním stavem odříkání (sannyāsem). A odříkáním (tyāgou) se podle moudrých rozumí vzdávat se výsledků všech činností.
Člověk by měl zanechat činností konaných pro výsledky. To je učení Bhagavad-gīty. Neměl by se ale zříkat činností, které vedou k rozvinutému duchovnímu poznání. To jasně vysvětlí následující verše. Ve védské literatuře je mnoho pokynů, jak se mají konat oběti za určitým účelem, například s touhou mít dobrého syna nebo dostat se na nebeské planety. Od takových tužeb a obětí motivovaných touhami je třeba upustit. Není ale vhodné se zříkat oběti určené k očištění srdce nebo pokroku v duchovní vědě.