Sloka 18.49
asakta-buddhiḥ sarvatra
jitātmā vigata-spṛhaḥ
naiṣkarmya-siddhiṁ paramāṁ
sannyāsenādhigacchati
asakta-buddhiḥ — s neulpívající inteligencí; sarvatra — všude; jita-ātmā — s ovládnutou myslí; vigata-spṛhaḥ — bez hmotných tužeb; naiṣkarmya-siddhim — dokonalého stavu bez jakýchkoliv následků; paramām — nejvyššího; sannyāsena — stavem odříkání; adhigacchati — člověk dosahuje.
Kdo praktikuje odříkání tak, že se ovládá, není připoutaný a nevěnuje pozornost hmotnému požitku, může dosáhnout nejdokonalejšího stavu osvobození od všech následků.
Skutečné odříkání znamená, že se člověk má neustále považovat za nedílnou část Nejvyššího Pána. Proto nemá právo užívat si výsledků svého konání. Jelikož je částí Nejvyššího Pána, výsledků jeho činností si musí užívat Nejvyšší Pán. To je vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, je skutečný sannyāsī, člověk ve stavu odříkání. Když někdo uvažuje takovým způsobem, je spokojený s tím, že všechno, co dělá, je pro Nejvyššího, a proto není připoutaný k ničemu hmotnému. Zvykne si nenacházet potěšení v ničem kromě transcendentálního štěstí ze služby Pánu. Sannyāsī by měl být oproštěný od následků svého dřívějšího jednání, ale člověk vědomý si Kṛṣṇy dosahuje této dokonalosti automaticky a ani kvůli tomu nemusí vstupovat do takzvaného stavu odříkání. Takové rozpoložení mysli se nazývá yogārūḍha, dokonalá úroveň jógy, o které se mluví ve třetí kapitole: yas tv ātma-ratir eva syāt... Ten, kdo je spokojený ve svém nitru, se nemusí bát žádných následků svých činů.