Sloka 18.5
yajña-dāna-tapaḥ-karma
na tyājyaṁ kāryam eva tat
yajño dānaṁ tapaś caiva
pāvanāni manīṣiṇām
yajña — v podobě oběti; dāna — dávání milodarů; tapaḥ — a askeze; karma — činnosti; na — nikdy; tyājyam — je třeba se zříct; kāryam — je třeba provádět; eva — jistě; tat — to; yajñaḥ — oběť; dānam — dávání milodarů; tapaḥ — askeze; ca — také; eva — jistě; pāvanāni — očišťující; manīṣiṇām — i pro velké duše.
Provádění obětí, dávání milodarů a podstupování askeze jsou činnosti, kterých se člověk nemá nikdy zříkat. Očišťují i velké duše.
Yajñi neboli oběti se obecně konají v zájmu rozvoje lidské společnosti. Je mnoho očistných procesů, které člověka přivádějí k duchovnímu životu. Jednou z těchto obětí je například svatební obřad, vivāha-yajña. Měl by sannyāsī, který vstoupil do stavu odříkání a zřekl se všech rodinných vztahů, doporučovat svatbu? Tady Pán říká, že od žádné oběti, která je pro lidi prospěšná, se nemá upouštět. Vivāha-yajña, svatební obřad, usměrňuje mysl člověka, aby ji měl klidnou pro duchovní pokrok. Většinu lidí je třeba k vivāha-yajñi povzbudit, a ani členové stavu odříkání by je od ní neměli odrazovat. Sannyāsī se nesmí stýkat se ženami, ale to neznamená, že by se mladý muž v nižším životním stádiu neměl oženit. Všechny předepsané oběti jsou určené k dosažení Nejvyššího Pána. V nižších stádiích se jich tedy člověk nemá zříkat. Dobročinnost slouží k očištění srdce. Dávání milodarů vhodným lidem, jak bylo popsáno výše, vede k rozvoji duchovního života.