Sloka 18.66

Pán už popsal různé druhy poznání a náboženských procesů: poznání o Nejvyšším Brahmanu, poznání o Nadduši, o různých třídách a stavech společenského života, poznání o stavu odříkání, o neulpívání, o ovládání smyslů a mysli, o meditaci a tak dále. Mnohými způsoby popsal různé formy náboženství. Když teď Bhagavad-gītu shrnuje, říká, aby se Arjuna nezaměřoval na žádnou z metod, které mu vysvětlil, a aby se Mu jen odevzdal. To ho ušetří všech následků hříšného jednání, neboť Pán osobně slibuje, že ho ochrání.

V sedmé kapitole bylo řečeno, že Pána Kṛṣṇu může začít uctívat jen ten, kdo se oprostil od všech následků hříšných činů. Někdo by tedy mohl uvažovat, že když není zbavený všech následků svých hříchů, jak se může odevzdat? V odpověď na tyto pochybnosti je tady řečeno, že i když člověk není prostý všech následků hříchů, samotný proces odevzdání se Śrī Kṛṣṇovi ho automaticky osvobodí. Nemusí vyvíjet žádné velké úsilí, aby se špatných následků zbavil. Měl by bez váhání přijmout Kṛṣṇu za svrchovaného zachránce všech živých bytostí a s vírou a láskou se Mu odevzdat.

Proces odevzdání se Kṛṣṇovi podrobně popisuje Hari-bhakti-vilāsa (11.676):

Cesta oddanosti znamená přijímat jen ta pravidla, která nakonec povedou k oddané službě Pánu. Člověk může vykonávat určité povinnosti podle svého postavení ve společnosti, ale pokud jejich plněním nedospěje k vědomí Kṛṣṇy, je všechno jeho počínání zbytečné. Všemu, co nevede k dokonalému stavu vědomí Kṛṣṇy, by se měl vyhýbat. Měl by mít důvěru, že Kṛṣṇa ho za všech okolností ochrání před všemi potížemi. Nemusí myslet na to, jak se zaopatří, aby udržel tělo a duši pohromadě. Kṛṣṇa se o to postará. Člověk se má vždy cítit bezmocný a Kṛṣṇu má považovat za jediný základ svého pokroku v životě. Jakmile se někdo s vážností zaměstná oddanou službou, plně si vědomý Kṛṣṇy, okamžitě se zbaví všeho znečištění hmotnou přírodou. Existují různé náboženské a očistné metody, jako je rozvoj poznání, meditace v systému mystické jógy a podobně, ale ten, kdo se odevzdá Kṛṣṇovi, jimi nemusí procházet. Samotné odevzdání se Kṛṣṇovi ho ušetří zbytečné ztráty času. Může tak udělat veškerý pokrok najednou a naráz se zbavit všech následků svých hříchů.

Měla by nás přitahovat překrásná podoba Kṛṣṇy. Pán se jmenuje Kṛṣṇa, protože je neodolatelně přitažlivý. Ten, koho upoutala Kṛṣṇova nádherná a všemocná podoba, je požehnaný. Existují různé druhy transcendentalistů: někteří se upínají k neosobnímu Brahmanu a jiné poutá aspekt Nadduše, ale ten, kterého přitahuje osobní podoba Nejvyšší Osobnosti Božství, a zvláště podoba samotného Kṛṣṇy, je ze všech transcendentalistů nejdokonalejší. Jinými slovy, oddaná služba Kṛṣṇovi vykonávaná s plným vědomím je nejdůvěrnější částí poznání, a to je podstata celé Bhagavad-gīty. K transcendentalistům patří karma-yogī, empiričtí filozofové, mystici a oddaní, ale čistý oddaný je z nich nejlepší. Slova mā śucaḥ – „neboj se, neváhej, neměj strach“ – jsou velice významná. Někdo může být zmatený, jak by mohl zanechat všech formálních povinností a jednoduše se odevzdat Kṛṣṇovi, ale takové obavy jsou zbytečné.