Sloka 3.12
iṣṭān bhogān hi vo devā
dāsyante yajña-bhāvitāḥ
tair dattān apradāyaibhyo
yo bhuṅkte stena eva saḥ
iṣṭān — žádané; bhogān — životní potřeby; hi — jistě; vaḥ — vám; devāḥ — polobozi; dāsyante — dají; yajña-bhāvitāḥ — uspokojení vykonáváním obětí; taiḥ — jimi; dattān — dané věci; apradāya — aniž by obětoval; ebhyaḥ — těmto polobohům; yaḥ — ten, kdo; bhuṅkte — užívá si; stenaḥ — zloděj; eva — jistě; saḥ — on.
„Jakmile vykonáváním yajñi (oběti) uspokojíte polobohy, kteří obstarávají všechny nezbytnosti, dají vám, co budete potřebovat. Kdo si ale užívá těchto darů, aniž by je také obětoval polobohům, není nic jiného než zloděj.“
Polobozi jsou dodavatelé nezbytností, kteří jednají z pověření Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto je lidé musí uspokojovat vykonáváním předepsaných yajñí. Védy předepisují různé druhy yajñí pro různé polobohy, ale jejich konečným příjemcem je Nejvyšší Osobnost Božství. Oběti polobohům jsou doporučené těm, kdo nechápou totožnost Osobnosti Božství. Podle různých hmotných vlastností jednotlivých lidí Védy doporučují různé druhy yajñí. I uctívání různých polobohů se zakládá na této zásadě – odpovídá různým kvalitám. Například těm, kdo jedí maso, je doporučeno uctívat bohyni Kālī, děsivou podobu hmotné přírody, které mají zvířata obětovat. Lidem na úrovni kvality dobra se ovšem doporučuje transcendentální uctívání Viṣṇua. Konečným účelem všech yajñí je postupně pozvednout člověka do transcendentálního postavení. Obyčejní lidé musí provádět aspoň pět yajñí, zvaných pañca-mahā-yajña.
Měli bychom vědět, že všechno, co lidská společnost potřebuje, dostává od polobohů, kteří zastupují Pána. Nikdo nemůže nic z toho vyrobit. Vezměme například všechny potraviny, kterými se lidé živí: obilí, ovoce, zeleninu, mléko a cukr pro ty, kdo udržují kvalitu dobra, a rovněž maso a další potravu pro nevegetariány – nic z toho lidé nevyrobí. Dále vezměme teplo, světlo, vodu a vzduch, které jsou také nezbytné k životu, – ani ty nelze vyrobit lidskou snahou. Jen díky Nejvyššímu Pánu máme dostatek slunečního a měsíčního svitu, deště a vánku, bez kterých nemůže nikdo žít. Náš život jednoznačně závisí na dodávkách od Pána. Dokonce i pro naše průmyslové podniky potřebujeme mnoho surovin: rudy, síru, rtuť, mangan a mnoho dalších nepostradatelných látek. Všechno nám dodávají Pánovi zástupci, abychom to náležitě používali k zachování našeho zdraví a sil za účelem seberealizace, která nás dovede ke konečnému cíli života – k vysvobození z hmotného boje o přežití. Tohoto životního cíle se dosahuje vykonáváním yajñí. Jestliže zapomínáme na smysl lidského života a přijímáme dodávky od zástupců Pána jen pro uspokojování svých smyslů a čím dál víc se zaplétáme v hmotné existenci, což není účelem stvoření, stávají se z nás zloději, a proto nás čekají tresty podle zákonů hmotné přírody. Společnost zlodějů nemůže být nikdy šťastná, jelikož nemá v životě žádný cíl. Materialističtí zloději postrádají konečný cíl života. Zaměřují se jenom na smyslový požitek a ani nevědí, jak vykonávat yajñi. Pán Caitanya ovšem zavedl tu nejsnadnější yajñu, saṅkīrtana-yajñu, kterou může provádět každý na světě, kdo přijme zásady vědomí Kṛṣṇy.