Sloka 4.2
evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa
evam — takto; paramparā — skrze učednickou posloupnost; prāptam — získanou; imam — tuto vědu; rāja-ṛṣayaḥ — svatí králové; viduḥ — chápali; saḥ — toto poznání; kālena — během času; iha — v tomto světě; mahatā — dlouhého; yogaḥ — věda o vztahu s Nejvyšším; naṣṭaḥ — ztracené; param-tapa — ó Arjuno, přemožiteli nepřátel.
Tak byla tato svrchovaná věda předávána v učednické posloupnosti, a tímto způsobem jí porozuměli svatí králové. Časem se ale posloupnost přerušila, a proto se zdá, že původní věda je ztracená.
Je jasně řečeno, že Gītā byla zvláště určená svatým králům, protože ti měli uvádět její záměr do praxe při svém vládnutí občanům. Rozhodně nebyla určená démonským lidem, kteří neumí využít její hodnotu ku prospěchu sebe ani ostatních a vymýšlejí si všelijaké výklady podle svých rozmarů. Jakmile se kvůli sobeckým motivům bezostyšných komentátorů původní záměr vytratil, vyvstala potřeba obnovit učednickou posloupnost. Před pěti tisíci lety Pán sám viděl, že posloupnost byla přerušená, a z toho důvodu prohlásil, že záměr Gīty se zdá být ztracený. Také v současné době existuje mnoho verzí Gīty (zvláště v angličtině), ale skoro žádná z nich není v souladu s učením autorizované učednické posloupnosti. Existuje bezpočet jejích výkladů od různých světských učenců, ale skoro žádný z nich neuznává svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, přestože na Kṛṣṇových slovech dobře vydělávají. Tento přístup je démonský, protože démoni nevěří v Boha a jen využívají majetek Nejvyššího ke svému požitku. Jelikož je velice zapotřebí nové vydání Gīty takové, jaká se předává skrze paramparu (učednickou posloupnost), pokoušíme se zde tuto velkou potřebu uspokojit. Bhagavad-gītā přijímaná taková, jaká je, je velkým darem lidstvu, ale studovat ji jako sbírku filozofických spekulací je jen ztráta času.