Sloka 9.30

Slovo su-durācāraḥ, použité v tomto verši, je velice důležité a je třeba ho správně pochopit. Když je živá bytost podmíněná, její činnosti jsou dvojího druhu: podmíněné a přirozené. Ani oddaní se nevyhnou ochraňování těla a dodržování pravidel společnosti a státu, a tyto činnosti, související s podmíněným životem, se nazývají „podmíněné“. Kromě nich ještě živá bytost, která si je plně vědomá své duchovní povahy a jedná ve svém přirozeném postavení s vědomím Kṛṣṇy, koná činnosti zvané „transcendentální“. Jejich další název je „oddaná služba“. V podmíněném stavu někdy oddaná služba a podmíněná služba, týkající se těla, jdou ruku v ruce, ale jindy mezi nimi může docházet ke střetu. Oddaný si dává co největší pozor, aby nedělal nic, co by narušilo jeho celkově dobrý stav. Ví, že jeho činnosti budou dokonalé do té míry, do jaké bude prohlubovat svou realizaci vědomí Kṛṣṇy. Ovšem někdy se přitom může stát, že se zachová způsobem, který se jeví ze společenského nebo politického hlediska naprosto nevhodně. Tento dočasný poklesek mu ale nezavírá další cestu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že když někdo poklesne, ale upřímně se zaměstnává transcendentální službou Nejvyššímu Pánu, Pán ho ze srdce očistí a jeho čin mu promine. Hmotné znečištění je tak mocné, že dokonce i jógí, který se plně věnuje službě Pánu, mu někdy podlehne. Ale vědomí Kṛṣṇy má tu moc, že tento nahodilý poklesek okamžitě napraví. Proto je oddaná služba za všech okolností úspěšná. Nikdo by se neměl vysmívat oddanému, který bezděky sklouzne z ideální cesty, neboť, jak bude vysvětleno v dalším verši, jakmile dospěje k úplnému vědomí Kṛṣṇy, jeho nahodilé poklesky pominou. Je to jen otázka času.

Ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy a s odhodláním zpívá Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/ Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare, tedy zůstává v transcendentálním postavení, i když shodou okolností nebo nedopatřením poklesne. Slova sādhur eva, „je to světec“, jsou velice důrazná. Nabádají neoddané, aby se nevysmívali oddanému, když se mu stalo, že poklesl, ale aby ho i tak považovali za světce. A slovo mantavyaḥ je ještě důraznější. Pokud někdo toto pravidlo nedodržuje a vysmívá se oddanému za jeho bezděčný poklesek, jedná proti nařízení Nejvyššího Pána. Oddaný musí splňovat jedinou podmínku, a to, že nikdy nechce zanechat oddané služby ve prospěch něčeho jiného.

V Nṛsiṁha Purāṇě stojí:

Tím je řečeno, že i když se ten, kdo je plně zapojený do oddané služby Pánu, někdy zachová špatně, je třeba na to hledět jako na tmavé skvrny na Měsíci, podobné králíku. Tyto skvrny nebrání v šíření měsíčního světla. Podobně i oddaný, který se nedopatřením odchýlil z cesty svatého charakteru, si nezasluhuje opovržení.

To se na druhou stranu nedá brát tak, že člověk zaměstnaný transcendentální oddanou službou může dělat ohavnosti všeho druhu. Tento verš se týká jen bezděčného poklesku, zaviněného silou hmotných pout. Vydat se cestou oddané služby prakticky znamená vyhlásit válku iluzorní energii. Dokud člověk není dostatečně silný, aby s ní bojoval, může se stát, že někdy neúmyslně poklesne. Jakmile však dostatečně zesílí, dalším pokleskům se už vyhne, jak bylo vysvětleno dříve. Nikdo by neměl s odvoláním na tento verš dělat nesmysly a přitom si myslet, že je stále oddaný. Jestliže oddanou službou nezlepšuje svůj charakter, je jasné, že jako oddaný není příliš pokročilý.