Sloka 1.20
atha vyavasthitān dṛṣṭvā
dhārtarāṣṭrān kapi-dhvajaḥ
pravṛtte śastra-sampāte
dhanur udyamya pāṇḍavaḥ
hṛṣīkeśaṁ tadā vākyam
idam āha mahī-pate
atha — potom; vyavasthitān — seřazené; dṛṣṭvā — hledící na; dhārtarāṣṭrān — Dhṛtarāṣṭrovy syny; kapi-dhvajaḥ — ten, jehož vlajka nesla znak Hanumāna; pravṛtte — když se chystal; śastra-sampāte — střílet šípy; dhanuḥ — luk; udyamya — pozvedající; pāṇḍavaḥ — syn Pāṇḍua (Arjuna); hṛṣīkeśam — Pánu Kṛṣṇovi; tadā — v tu chvíli; vākyam — slova; idam — tato; āha — řekl; mahī-pate — ó králi.
V tu chvíli Arjuna, syn Pāṇḍua, sedící na válečném voze s vlajkou nesoucí znak Hanumāna, pozvedl svůj luk a připravil se střílet. Ó králi, Arjuna pohlédl na Dhṛtarāṣṭrovy syny seřazené ve vojenském šiku a poté řekl Pánu Kṛṣṇovi následující slova.
Bitva měla právě začít. Z předchozího verše vyplývá, že neočekávané uspořádání vojska Pāṇḍuovců, vedených na bitevním poli přímo pokyny Pána Kṛṣṇy, téměř vzalo Dhṛtarāṣṭrovým synům odvahu. Znak Hanumāna na Arjunově vlajce je dalším znamením vítězství, neboť Hanumān pomáhal Pánu Rāmovi v Jeho boji proti Rāvaṇovi, ze kterého Pán Rāma vyšel vítězně. Nyní byli Rāma i Hanumān přítomní na voze Arjuny, aby mu pomáhali. Pán Kṛṣṇa je samotný Rāmacandra, a kdekoliv je Rāma, tam je i Jeho věčný služebník Hanumān a věčná družka Sītā, bohyně štěstí. Arjuna tedy neměl důvod se obávat jakýchkoliv nepřátel. Především s ním byl osobně Kṛṣṇa, Pán smyslů, aby ho vedl. Tak mohl Arjuna v bitvě dostávat veškeré dobré rady. Tyto příznivé okolnosti, které Pán připravil svému věčnému oddanému, předznamenávaly jisté vítězství.