Sloka 1.30
na ca śaknomy avasthātuṁ
bhramatīva ca me manaḥ
nimittāni ca paśyāmi
viparītāni keśava
na — ani; ca — také; śaknomi — jsem schopen; avasthātum — zůstat; bhramati — zapomíná se; iva — jako; ca — a; me — moje; manaḥ — mysl; nimittāni — příčiny; ca — také; paśyāmi — vidím; viparītāni — pouze opačné; keśava — ó hubiteli démona Keśīho (Kṛṣṇo).
Už tu nemohu déle stát. Zapomínám, kdo jsem, a moje mysl je zmatená. Ó Kṛṣṇo, hubiteli démona Keśīho, vidím před sebou jen příčiny neštěstí.
Arjuna byl tak neklidný, že už nemohl na bojišti vydržet, a vinou této slabosti mysli zapomínal, kdo je. Do takového zmateného stavu se člověk dostává, když je nadmíru připoutaný k hmotným věcem. Bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt (Bhāg. 11.2.37) – takový strach a ztráta mentální rovnováhy se projevují u těch, kdo jsou příliš ovlivnění hmotnými podmínkami. Arjuna předvídal, že bitva přinese pouze bolestivé prohry – nebude šťastný, ani když nepřítele porazí. Důležitá jsou slova nimittāni a viparītāni. Jakmile člověk předvídá jen zklamání, uvažuje: „Proč tady vlastně jsem?“ Každý má zájem jen o sebe samotného a o svoje blaho a nikdo se nezajímá o Nejvyšší Já. Vůlí Kṛṣṇy Arjuna projevuje známky neznalosti skutečného vlastního zájmu. Skutečný vlastní zájem každého spočívá ve Viṣṇuovi neboli Kṛṣṇovi. Podmíněná duše na to zapomíná, a proto trpí hmotnými bolestmi. Arjuna si myslel, že vítězství v bitvě mu přinese jen zármutek.