Sloka 1.44
aho bata mahat pāpaṁ
kartuṁ vyavasitā vayam
yad rājya-sukha-lobhena
hantuṁ sva-janam udyatāḥ
aho — běda; bata — jak je to podivné; mahat — velké; pāpam — hříchy; kartum — spáchat; vyavasitāḥ — rozhodli jsme se; vayam — my; yat — protože; rājya-sukha-lobhena — hnaní chtivou touhou po královském štěstí; hantum — zabít; sva-janam — příbuzné; udyatāḥ — snažící se.
Běda, jak je podivné, že se chystáme spáchat tak nesmírné hříchy! Hnaní touhou po královském štěstí chceme zabíjet i vlastní příbuzné.
Člověk poháněný sobeckými motivy může být svolný i k takovým hříchům, jako je zabití vlastního bratra, otce či matky. Historie dokládá mnoho takových případů. Arjuna jakožto šlechetný oddaný Pána si je však vždy vědomý morálních zásad, a proto si dává pozor, aby se takovým činům vyhnul.