TEXT 44
aho bata mahat pāpaṁ
kartuṁ vyavasitā vayam
yad rājya-sukha-lobhena
hantuṁ sva-janam udyatāḥ
aho — běda; bata — jak je to podivné; mahat — velké; pāpam — hříchy; kartum — spáchat; vyavasitāḥ — rozhodli jsme se; vayam — my; yat — protože; rājya-sukha-lobhena — hnáni chtivou touhou po královském štěstí; hantum — zabít; sva-janam — příbuzné; udyatāḥ — snažící se.
Ó, jak je podivné, že se chystáme spáchat tak velké hříchy. Hnáni touhou po královském štěstí chceme zabíjet vlastní příbuzné.
Ten, kdo je hnaný sobeckými pohnutkami, může chtít spáchat i takové hříšné činy, jako je zabití vlastního bratra, otce či matky. Ve světových dějinách najdeme mnoho takových případů. Arjuna jakožto svatý oddaný Pána si je však vždy vědom morálních zásad, a proto si dává pozor, aby se takovým činům vyhnul.