Sloka 10.20
aham ātmā guḍākeśa
sarva-bhūtāśaya-sthitaḥ
aham ādiś ca madhyaṁ ca
bhūtānām anta eva ca
aham — Já; ātmā — duše; guḍākeśa — ó Arjuno; sarva-bhūta — všech živých bytostí; āśaya-sthitaḥ — sídlící v srdci; aham — Já jsem; ādiḥ — původ; ca — také; madhyam — střed; ca — také; bhūtānām — všech živých bytostí; antaḥ — konec; eva — jistě; ca — a.
Ó Guḍākeśo Arjuno, jsem Nadduše v srdci každé živé bytosti. Jsem počátek, střed i konec všeho.
Arjuna je Guḍākeśa neboli „ten, kdo přemohl temnotu spánku“. Ti, kdo spí v temnotě nevědomosti, nemohou pochopit, jak se Nejvyšší Osobnost Božství různými způsoby projevuje v hmotném a v duchovním světě. Proto je důležité, že Kṛṣṇa tak Arjunu oslovuje. Arjuna je nad temnotou, a Osobnost Božství tedy souhlasí, že popíše své různé vznešené projevy.
Nejprve Arjunovi říká, že prostřednictvím své prvotní expanze je duší tohoto vesmírného projevu. Před hmotným stvořením se Nejvyšší Pán skrze svou úplnou expanzi projevuje v podobě puruṣa-avatārů a od Něho vše začíná. Je tedy ātmou, duší mahat-tattvy, základních prvků vesmíru. Celková hmotná energie mahat-tattva není příčinou stvoření – příčinou je Mahā-viṣṇu, který do ní vstupuje. On je duší, a když vstoupí do projevených vesmírů, projevuje se dál jako Nadduše v každé živé bytosti. Ze zkušenosti víme, že tělo živé bytosti existuje díky přítomnosti duchovní jiskry – bez ní by se nemohlo vyvinout. A hmotný projev se nemůže vyvinout, dokud do něho nevstoupí Nejvyšší Duše, Kṛṣṇa. V Subāla Upaniṣadě stojí: prakṛty-ādi-sarva-bhūtāntar-yāmī sarva-śeṣī ca nārāyaṇaḥ – „Nejvyšší Osobnost Božství pobývá v podobě Nadduše ve všech projevených vesmírech.“
Tři puruṣa-avatāry, popsané ve Śrīmad-Bhāgavatamu, uvádí také Sātvata-tantra: viṣṇos tu trīṇi rūpāṇi puruṣākhyāny atho viduḥ – Nejvyšší Osobnost Božství se v tomto hmotném světě projevuje ve třech podobách, jako Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. O Mahā-viṣṇuovi neboli Kāraṇodakaśāyī Viṣṇuovi se píše v Brahma-saṁhitě (5.47): yaḥ kāraṇārṇava-jale bhajati sma yoga-nidrām – Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán a příčina všech příčin, leží ve vesmírném oceánu v podobě Mahā-viṣṇua. Nejvyšší Osobnost Božství je tedy počátkem tohoto vesmíru, udržovatelem vesmírných projevů a místem spočinutí veškeré energie.