Sloka 11.10–11
aneka-vaktra-nayanam
anekādbhuta-darśanam
aneka-divyābharaṇaṁ
divyānekodyatāyudham
divya-mālyāmbara-dharaṁ
divya-gandhānulepanam
sarvāścarya-mayaṁ devam
anantaṁ viśvato-mukham
aneka — mnohá; vaktra — ústa; nayanam — oči; aneka — mnohé; adbhuta — úžasné; darśanam — pohledy; aneka — mnohé; divya — božské; ābharaṇam — ozdoby; divya — božské; aneka — mnohé; udyata — pozdvižené; āyudham — zbraně; divya — božské; mālya — girlandy; ambara — šaty; dharam — mající na sobě; divya — božskými; gandha — vůněmi; anulepanam — potřenou; sarva — vše; āścarya-mayam — podivuhodné; devam — zářivé; anantam — neomezené; viśvataḥ-mukham — všeprostupující.
Arjuna v této vesmírné podobě viděl bezpočet úst, bezpočet očí a bezpočet úžasných výjevů. Krášlilo ji mnoho nebeských ozdob a třímala mnoho božských zbraní. Měla na sobě nebeské girlandy a šaty a tělo měla potřené mnoha božskými vonnými látkami. Vše bylo podivuhodné, zářící, neomezené a rozpínalo se to do všech stran.
Opakované použití slova „mnohé“ v těchto dvou verších vyjadřuje, že počet rukou, úst, nohou a ostatních projevů, které Arjuna viděl, byl neomezený. Tyto projevy se rozprostíraly po celém vesmíru, ale Pánovou milostí je sedící Arjuna mohl spatřit z jednoho místa. To bylo možné díky Kṛṣṇově nepochopitelné moci.