Sloka 11.19
anādi-madhyāntam ananta-vīryam
ananta-bāhuṁ śaśi-sūrya-netram
paśyāmi tvāṁ dīpta-hutāśa-vaktraṁ
sva-tejasā viśvam idaṁ tapantam
anādi — bez počátku; madhya — středu; antam — a konce; ananta — neomezená; vīryam — sláva; ananta — neomezené; bāhum — paže; śaśi — Měsíc; sūrya — Slunce; netram — oči; paśyāmi — vidím; tvām — Tebe; dīpta — planoucí; hutāśa-vaktram — oheň z Tvých úst; sva-tejasā — svou září; viśvam — vesmír; idam — tento; tapantam — rozpalujícího.
Nemáš počátek, střed ani konec. Tvá sláva je neomezená. Máš bezpočet paží a Slunce a Měsíc jsou Tvé oči. Vidím, jak z Tvých úst vychází planoucí oheň a jak svou září rozžhavuješ celý vesmír.
Šesteré bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství nemá meze. Tady i na mnoha jiných místech se některé popisy opakují, ale opakování Kṛṣṇovy slávy není podle písem literárním nedostatkem. Je řečeno, že když je někdo zmatený, užaslý nebo prožívá silnou extázi, opakuje svá slova stále dokola. To není chyba.