Sloka 11.52
śrī-bhagavān uvāca
su-durdarśam idaṁ rūpaṁ
dṛṣṭavān asi yan mama
devā apy asya rūpasya
nityaṁ darśana-kāṅkṣiṇaḥ
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; su-durdarśam — kterou je velice obtížné spatřit; idam — tuto; rūpam — podobu; dṛṣṭavān asi — na kterou se díváš; yat — kterou; mama — Moji; devāḥ — polobozi; api — také; asya — tuto; rūpasya — podobu; nityam — věčně; darśana-kāṅkṣiṇaḥ — usilují spatřit.
Nejvyšší Pán pravil: Můj milý Arjuno, spatřit Mou podobu, na kterou se nyní díváš, je velice obtížné. I polobozi stále vyhledávají příležitosti uvidět tuto podobu, která jim je drahá.
Ve 48. verši této kapitoly Pán Kṛṣṇa zakončil své projevení vesmírné podoby a oznámil Arjunovi, že ji není možné spatřit pomocí mnoha zbožných činností, obětí a tak dále. Slovo su-durdarśam v tomto verši vyjadřuje, že Kṛṣṇova dvouruká podoba je ještě důvěrnější. Vesmírnou podobu Kṛṣṇy člověk může vidět, když ke své askezi, studiu Véd nebo filozofické spekulaci přidá alespoň trochu oddané služby. Pak je to možné, ale bez příměsi bhakti ji nikdo neuvidí, jak bylo vysvětleno. Nad vesmírnou podobou je ovšem podoba Kṛṣṇy se dvěma rukama, kterou je ještě těžší spatřit, dokonce i pro polobohy, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Jejich touhu uvidět Kṛṣṇu dokládá Śrīmad-Bhāgavatam – jakmile slyšeli zvěst, že je v lůně své matky Devakī, všichni polobozi z nebes přišli za zázračným Kṛṣṇou a přednášeli Mu pěkné modlitby, i když Ho ještě neviděli. Čekali, až Ho spatří. Hlupák Ho může snižovat tak, že Ho považuje za obyčejnou lidskou bytost, a místo Něho může uctívat něco neosobního v Kṛṣṇovi, ale to je nesmysl. Kṛṣṇu v Jeho dvouruké podobě si přejí vidět i polobozi, jako je Brahmā a Śiva.
Bhagavad-gītā (9.11) to také potvrzuje: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam – pro hlupáky, kteří Ho neberou vážně, zůstává Kṛṣṇa neviditelný. Kṛṣṇa má úplně duchovní, věčné tělo plné blaženosti, jak dokládá Brahma-saṁhitā i On sám v Bhagavad-gītě. Jeho tělo rozhodně není jako naše hmotná těla. Ale pro ty, kdo Ho zkoumají čtením Bhagavad-gīty a jiných védských písem, je Kṛṣṇa záhadou. Z hmotného pohledu je Kṛṣṇa velká historická postava a učený filozof, ale je to obyčejný člověk, a přestože byl mocný, musel přijmout hmotné tělo. Absolutní Pravda je z konečného hlediska neosobní, takže neosobní podstata přijala osobní podobu s osobními rysy – to je hmotné chápání Nejvyššího Pána. Další chápání je spekulativní: lidé, kteří hledají poznání, také spekulují o Kṛṣṇovi a považují Ho za méně důležitého, než je vesmírná podoba Nejvyššího. Někteří si tedy myslí, že vesmírná podoba, kterou Kṛṣṇa zjevil Arjunovi, je důležitější než Jeho osobní podoba. Osobní podoba Nejvyššího je podle nich výtvor představivosti, který jen pomáhá mysli v plnění povinností, ale z konečného hlediska Absolutní Pravda není osoba. A pak je tu transcendentální chápání, které popisuje čtvrtá kapitola Bhagavad-gīty: naslouchat o Kṛṣṇovi od autorit. To je pravý védský postup. Ti, kdo se řídí védskými tradicemi, naslouchají o Kṛṣṇovi od autority, a díky tomu, že o Něm naslouchají znovu a znovu, jim Kṛṣṇa začne být drahý. Již několikrát jsme hovořili o tom, že Kṛṣṇu halí Jeho energie yoga-māyā. Kṛṣṇa se nezjevuje komukoliv a vidět Ho může jen ten, komu se sám ukáže. Védské texty dokládají, že Absolutní Pravdu může poznat odevzdaná duše. Transcendentalistovi se mohou neustálým uvědomováním si Kṛṣṇy a oddanou službou Kṛṣṇovi otevřít duchovní oči a před nimi se mu Kṛṣṇa může zjevit. Toho nedosahují ani polobozi, a proto je i pro ně těžké poznat Kṛṣṇu. Pokročilí polobozi stále doufají, že uvidí Kṛṣṇu v Jeho dvouruké podobě. Závěr je takový, že i když spatřit Kṛṣṇovu vesmírnou podobu je velice obtížné a nepodaří se to všem, ještě těžší je poznat Jeho osobní podobu Śyāmasundary.