Kapitola 12

Sloka 12.1: Arjuna se zeptal: Kdo jsou lepší jógí – ti, kdo Ti vždy jaksepatří oddaně slouží, anebo ti, kdo uctívají neprojevený neosobní Brahman?

Sloka 12.2: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl: Za nejdokonalejší považuji ty, kdo upírají mysl na Mou osobní podobu a stále Mě uctívají s velkou transcendentální vírou.

Sloka 12.3–4: Ale ti, kdo se plně věnují uctívání neprojeveného, toho, co je mimo dosah smyslového vnímání, co je všeprostupující, nepochopitelné, neměnné, stálé a nehybné (tedy neosobního pojetí Absolutní Pravdy), tak, že ovládají smysly a zůstávají nestranní, jednají pro blaho všech a nakonec Mě také dosáhnou.

Sloka 12.5: Ti, kdo upínají mysl k neprojevenému, neosobnímu rysu Nejvyššího, se setkávají s velkými potížemi. Pro vtělené bytosti je vždy těžké dělat pokrok po této cestě.

Sloka 12.6–7: Ale ty, kdo Mě uctívají tak, že věnují všechny své činnosti Mně a jsou Mi neochvějně oddaní, kdo Mi oddaně slouží a pořád o Mně meditují s myslí upřenou na Mě, ty brzy vysvobodím z oceánu zrození a smrti, synu Pṛthy.

Sloka 12.8: Upři svou mysl na Mě, Nejvyšší Osobnost Božství, a veškerou svou inteligenci vztahuj ke Mně. Tak budeš stále žít u Mě, o tom nepochybuj.

Sloka 12.9: Pokud na Mě ovšem nedokážeš trvale soustředit mysl, ó Arjuno, uchvatiteli bohatství, pak dodržuj usměrňující zásady oddané služby. Tak v sobě probuď touhu Mě dosáhnout.

Sloka 12.10: Jestliže nejsi schopný ani takového praktikování oddanosti, snaž se jednat pro Mě, neboť i činnostmi pro Mé uspokojení dospěješ k dokonalosti.

Sloka 12.11: Pokud ovšem nejsi schopný dělat ani to, snaž se být sebeovládnutý a zříkat se všech plodů svých činů.

Sloka 12.12: Nedokážeš-li toto, pak rozvíjej poznání. Lepší než poznání je meditace a lepší než meditace je zříkání se plodů svých činů, neboť takovým odříkáním můžeš dosáhnout klidu mysli.

Sloka 12.13–14: Toho, kdo vůči nikomu nechová zášť, kdo je ke všem přátelský a soucitný, kdo nemá vlastnické pocity a falešné ego, kdo je klidný ve štěstí i neštěstí, snášenlivý a vnitřně spokojený, kdo se ovládá a s pevným přesvědčením a odhodláním se Mi snaží oddaně sloužit a kdo svou mysl a inteligenci věnuje Mně, takového svého oddaného mám velice rád.

Sloka 12.15: Mám velice rád toho, kdo nikoho nezneklidňuje a koho nikdo nemůže zneklidnit, koho nerozruší radost ani žal a kdo nepodléhá strachu a úzkosti.

Sloka 12.16: Mám velice rád svého oddaného, který nezávisí na obvyklém běhu událostí, je čistý, ví si rady, nemá starosti, není ztrápený a neusiluje pracně o nějaký výsledek.

Sloka 12.17: Takového oddaného, který se neraduje ani netruchlí, neběduje ani netouží, který se zřekl dobrého i zlého, mám moc rád.

Sloka 12.18–19: Mám velice rád člověka, který se chová stejně k přátelům i nepřátelům a kterého se nedotkne pocta ani zneuctění, horko ani chlad, štěstí ani neštěstí, který není pyšný, když slyší chválu, a nerozčílí se, když ho někdo haní, který se nenechá znečistit špatnou společností, je mlčenlivý a spokojený s tím, co má, nestará se o střechu nad hlavou, je pevný ve svém poznání a naplněný oddaností.

Sloka 12.20: Ty, kdo s vírou kráčejí touto nesmrtelnou cestou oddané služby za Mnou jako nejvyšším cílem svého života, mám převelice rád.