Sloka 13.20

Díky poznání danému v této kapitole chápeme tělo (pole působnosti) a znalce těla (individuální duši a Nadduši). Tělo je polem působnosti a tvoří ho hmotná příroda. Individuální duše, která je uvnitř těla a využívá jeho činnosti, je puruṣa neboli živá bytost. Ta je jedním znalcem a druhým je Nadduše. Měli bychom vědět, že Nadduše a individuální duše jsou různé projevy Nejvyšší Osobnosti Božství. Živá bytost patří k energii Pána a Nadduše k Jeho osobním expanzím.

Jak hmotná příroda, tak živá bytost jsou věčné. To znamená, že existovaly už před stvořením. Hmotný projev sestává z energie Nejvyššího Pána a totéž platí o živých bytostech, které jsou ale Jeho vyšší energií. Živé bytosti i hmotná příroda existovaly před projevením tohoto vesmíru. Hmotná příroda spočívala v Nejvyšší Osobnosti Božství, Mahā-viṣṇuovi, a když bylo třeba, projevila se prostřednictvím mahat-tattvy. Živé bytosti přebývají také v Něm, a jelikož jsou podmíněné, nechtějí se Nejvyššímu Pánu podřizovat. Proto nemají přístup do duchovního nebe. Jakmile se hmotná příroda projeví, podmíněné živé bytosti dostávají znovu příležitost jednat v hmotném světě a připravovat se na vstoupení do duchovního světa. To je tajemství hmotného stvoření. Živá bytost je původně nedílnou duchovní částí Nejvyššího Pána, ale kvůli své vzpurnosti je podmíněná v hmotné přírodě. Nezáleží až tak na tom, jak se tyto živé bytosti, částečky vyšší energie Nejvyššího Pána, dostaly do styku s hmotnou přírodou. Nejvyšší Osobnost Božství ovšem ví, jak a proč se to stalo. V písmech Pán říká, že ti, jež přitahuje hmotná příroda, svádějí těžký boj o přežití. Z těchto několika veršů 13. kapitoly nám ale musí být jasné, že všechny přeměny a vlivy tří hmotných kvalit jsou také výtvory hmotné přírody. Všechny proměny a různorodost živých bytostí se týkají těla. Na úrovni duše jsou všechny živé bytosti stejné.