Sloka 13.24
ya evaṁ vetti puruṣaṁ
prakṛtiṁ ca guṇaiḥ saha
sarvathā vartamāno ’pi
na sa bhūyo ’bhijāyate
yaḥ — každý, kdo; evam — takto; vetti — chápe; puruṣam — živou bytost; prakṛtim — hmotnou přírodu; ca — a; guṇaiḥ — kvalitami hmotné přírody; saha — s; sarvathā — jakkoliv; vartamānaḥ — umístěný; api — i když; na — nikdy; saḥ — on; bhūyaḥ — znovu; abhijāyate — narodí se.
Ten, kdo chápe tuto filozofii týkající se hmotné přírody, živé bytosti a vzájemného působení kvalit, dosáhne osvobození a už se tu znovu nenarodí, bez ohledu na to, v jakém je teď postavení.
Člověk, který jasně chápe hmotnou přírodu, Nadduši, individuální duši a jejich vzájemné vztahy, je způsobilý k osvobození a návratu do duchovního prostředí, odkud se nebude muset vrátit sem do hmotného světa. To je výsledek poznání. Účelem poznání je jasně vědět, že živé bytosti se stalo, že poklesla na úroveň hmotného bytí. Teď musí vlastním úsilím ve společnosti autorit, svatých osob a duchovního učitele pochopit své postavení a obnovit své duchovní vědomí, vědomí Kṛṣṇy, když porozumí Bhagavad-gītě tak, jak ji vykládá Osobnost Božství. Pak se už zaručeně nikdy nevrátí do této hmotné existence, protože se dostane do duchovního světa, kde ji čeká šťastný věčný život plný poznání.