Sloka 13.34
yathā prakāśayaty ekaḥ
kṛtsnaṁ lokam imaṁ raviḥ
kṣetraṁ kṣetrī tathā kṛtsnaṁ
prakāśayati bhārata
yathā — jako; prakāśayati — osvětluje; ekaḥ — jedno; kṛtsnam — celý; lokam — vesmír; imam — tento; raviḥ — Slunce; kṣetram — toto tělo; kṣetrī — duše; tathā — podobně; kṛtsnam — celé; prakāśayati — osvětluje; bhārata — ó synu Bharaty.
Ó synu Bharaty, stejně jako jediné Slunce osvětluje celý tento vesmír, tak i jediná živá bytost v těle osvětluje celé tělo vědomím.
Ohledně vědomí existují různé teorie. Bhagavad-gītā tu uvádí názorný příklad Slunce a slunečního svitu. Stejně jako Slunce osvětluje z jednoho místa celý vesmír, tak i malá duchovní částečka, duše, přestože zůstává v srdci, osvětluje celé tělo vědomím. Vědomí je proto důkazem přítomnosti duše, tak jako je sluneční svit a denní světlo důkazem přítomnosti slunce. Když je duše přítomná v těle, je v celém těle vědomí, a jakmile duše tělo opustí, vědomí zmizí. To každý inteligentní člověk snadno pochopí. Vědomí tedy není vytvořené kombinací hmotných prvků. Je příznakem živé bytosti. I když je individuální vědomí kvalitativně totožné s nejvyšším vědomím, není nejvyšší, protože je omezené na jedno tělo a neprostupuje jiná těla. Zato Nadduše, která sídlí v každém těle jako přítel individuální duše, si je vědomá všech těl. To je rozdíl mezi svrchovaným a individuálním vědomím.