Sloka 15.18
yasmāt kṣaram atīto ’ham
akṣarād api cottamaḥ
ato ’smi loke vede ca
prathitaḥ puruṣottamaḥ
yasmāt — jelikož; kṣaram — vůči pomíjivým; atītaḥ — transcendentální; aham — Já jsem; akṣarāt — nad nepomíjivými; api — také; ca — a; uttamaḥ — nejlepší; ataḥ — proto; asmi — jsem; loke — na světě; vede — ve védské literatuře; ca — a; prathitaḥ — oslavovaný; puruṣa-uttamaḥ — jako Nejvyšší Osobnost.
Jelikož jsem transcendentální, nad pomíjivými i nepomíjivými, a jelikož jsem největší, jsem ve světě i ve Védách oslavovaný jako Nejvyšší Osoba.
Nikdo – ani podmíněná, ani osvobozená duše – nemůže předčit Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. Kṛṣṇa je proto největší ze všech osobností. Všechny živé bytosti i Nejvyšší Osobnost Božství jsou individuální osoby. Liší se tím, že živé bytosti – ať v podmíněném, nebo v osvobozeném stavu – nemohou překonat kvantitu nepochopitelných sil Nejvyšší Osobnosti Božství. Je chyba si myslet, že Nejvyšší Pán a živé bytosti jsou na stejné úrovni nebo po všech stránkách rovnocenní. Vždy je tu rozdíl ve vyšším a nižším postavení. Slovo uttama je velice důležité – Nejvyšší Osobnost Božství nemůže nikdo překonat.
Slovo loke znamená „v písmech pauruṣa āgama (neboli smṛti)“. Slovník Nirukti potvrzuje: lokyate vedārtho ’nena – „Písma zvaná smṛti vysvětlují smysl Véd.“
Nejvyššího Pána v Jeho lokalizovaném aspektu Paramātmy popisují i samotné Védy (Chāndogya Upaniṣad 8.12.3): tāvad eṣa samprasādo ’smāc charīrāt samutthāya paraṁ jyoti-rūpaṁ sampadya svena rūpeṇābhiniṣpadyate sa uttamaḥ puruṣaḥ – „Když Nadduše opustí tělo, vstoupí do neosobní brahma-jyoti a tam ve své podobě zůstává, se svou duchovní totožností. Tato svrchovaná bytost se nazývá Nejvyšší Osobnost.“ To znamená, že Nejvyšší Osobnost vydává a šíří duchovní záři, která je původním světlem. Tato Nejvyšší Osobnost má také lokalizovaný aspekt, kterým je Paramātmā. Když přichází do hmotného světa jako Vyāsadeva, syn Satyavatī a Parāśary, vysvětluje védské poznání.