Sloka 16.22
etair vimuktaḥ kaunteya
tamo-dvārais tribhir naraḥ
ācaraty ātmanaḥ śreyas
tato yāti parāṁ gatim
etaiḥ — od těchto; vimuktaḥ — osvobozený; kaunteya — ó synu Kuntī; tamaḥ-dvāraiḥ — od bran nevědomosti; tribhiḥ — tří druhů; naraḥ — člověk; ācarati — koná; ātmanaḥ — pro svou duši; śreyaḥ — dobro; tataḥ — potom; yāti — jde; parām — k nejvyššímu; gatim — cíli.
Člověk, který unikl těmto třem pekelným branám, se věnuje tomu, co pomáhá seberealizaci, a tak postupně dosahuje nejvyššího cíle, ó synu Kuntī.
Na tyto tři nepřátele lidského života – chtíč, hněv a chamtivost – by si měl člověk dávat velký pozor. Čím víc je od nich oproštěný, tím je jeho bytí čistší. Potom dokáže jednat podle usměrňujících pravidel předepsaných ve védské literatuře. Dodržováním zásad lidského života se postupně dostane na úroveň duchovní realizace. Má-li to štěstí, že takovým jednáním dospěje k vědomí Kṛṣṇy, jeho úspěch je zaručený. Védská literatura popisuje systém činů a jejich následků, aby se člověk mohl začít očišťovat. Základem celé metody je, že se musí zbavit chtíče, chamtivosti a hněvu. Když bude rozvíjet poznání tohoto procesu, může dosáhnout nejvyššího stavu seberealizace, a dokonalostí seberealizace je oddaná služba. Ta zaručuje podmíněné duši osvobození. Proto védský systém ustanovuje čtyři společenské třídy a čtyři duchovní stavy. Každá skupina má svá předepsaná pravidla, a pokud se jich člověk dokáže držet, automaticky pokročí až na nejvyšší úroveň duchovní realizace. Pak může bezpochyby získat osvobození.