Sloka 2.10
tam uvāca hṛṣīkeśaḥ
prahasann iva bhārata
senayor ubhayor madhye
viṣīdantam idaṁ vacaḥ
tam — jemu; uvāca — řekl; hṛṣīkeśaḥ — Pán smyslů, Kṛṣṇa; prahasan — usmívající se; iva — tak; bhārata — ó Dhṛtarāṣṭro, potomku Bharaty; senayoḥ — vojsk; ubhayoḥ — obou stran; madhye — uprostřed; viṣīdantam — naříkajícímu; idam — následující; vacaḥ — slova.
Ó potomku Bharaty, v tu chvíli, mezi oběma vojsky, Kṛṣṇa s úsměvem pronesl ke sklíčenému Arjunovi následující slova.
Rozhovor probíhal mezi dvěma dobrými přáteli, Hṛṣīkeśou a Guḍākeśou. Jako přátelé byli oba na stejné úrovni, ale jeden z nich se dobrovolně stal žákem druhého. Kṛṣṇa se usmíval, protože Jeho přítel se rozhodl stát Jeho žákem. Śrī Kṛṣṇa zůstává jako Pán všech vždy v nadřazeném postavení, a přesto se ochotně stává přítelem, synem nebo milencem oddaných, kteří Ho tak chtějí vidět. Když se však na Něho Arjuna obrátil jako na svého učitele, Kṛṣṇa tuto úlohu ihned přijal a začal se svým žákem hovořit jako učitel, tedy s patřičnou vážností. Vidíme, že rozhovor mezi učitelem a žákem se konal otevřeně v přítomnosti obou vojsk, aby z něho měli prospěch všichni. Učení Bhagavad-gīty není určené nějaké konkrétní osobě, společnosti nebo komunitě, ale všem, a přátelé i nepřátelé mají stejné právo je slyšet.