Sloka 2.38
sukha-duḥkhe same kṛtvā
lābhālābhau jayājayau
tato yuddhāya yujyasva
naivaṁ pāpam avāpsyasi
sukha — štěstí; duḥkhe — a neštěstí; same — na stejnou úroveň; kṛtvā — když postavíš; lābha-alābhau — zisk i ztrátu; jaya-ajayau — vítězství i porážku; tataḥ — potom; yuddhāya — pro samotný boj; yujyasva — jednej (bojuj); na — nikdy; evam — tak; pāpam — následky hříchu; avāpsyasi — obdržíš.
Bojuj pro samotný boj a neuvažuj o štěstí či neštěstí, ztrátě či zisku nebo vítězství či porážce – tak na tebe nikdy nedolehnou následky hříchu.
Pán Kṛṣṇa nyní přímo říká, že Arjuna má bojovat pro samotný boj, protože On sám si tuto bitvu přeje. Když člověk jedná s vědomím Kṛṣṇy, nemusí se zaobírat úvahami, zda ho čeká štěstí či neštěstí, zisk či ztráta, vítězství či porážka. Pokud chápe, že všechno se má dělat pro Kṛṣṇu, jeho vědomí je transcendentální; jeho činnosti pak nejsou hmotné a nenesou žádné následky. Ten, kdo jedná jen pro svůj vlastní smyslový požitek, pod vlivem kvality dobra nebo kvality vášně, se dobrým nebo špatným následkům nevyhne. Ale ten, kdo se úplně odevzdal při činnostech spojených s vědomím Kṛṣṇy, již vůči nikomu nemá žádné závazky a nikomu nic nedluží, jako tomu jinak obyčejně bývá. Je řečeno:
devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam
„Kdokoliv se zřekl všech dalších povinností a zcela se odevzdal Kṛṣṇovi, Mukundovi, již není dlužníkem a nikomu není zavázaný – polobohům, mudrcům, dalším živým bytostem, příbuzným, celému lidstvu ani předkům.“ (Bhāg. 11.5.41) To Kṛṣṇa Arjunovi v tomto verši nepřímo naznačil a v následujících verších to vyjasní ještě víc.