Sloka 2.55
śrī-bhagavān uvāca
prajahāti yadā kāmān
sarvān pārtha mano-gatān
ātmany evātmanā tuṣṭaḥ
sthita-prajñas tadocyate
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; prajahāti — zříká se; yadā — když; kāmān — tužeb po smyslovém požitku; sarvān — všeho druhu; pārtha — ó synu Pṛthy; manaḥ-gatān — vytvořených myslí; ātmani — v čistém stavu duše; eva — jistě; ātmanā — díky očištěné mysli; tuṣṭaḥ — spokojený; sthita-prajñaḥ — v transcendentálním postavení; tadā — tehdy; ucyate — říká se.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó Pārtho, když se člověk zříká všech tužeb po smyslovém požitku, které jsou výplodem mysli, a když jeho mysl, takto očištěná, nachází uspokojení v samotném vlastním já, tehdy se o něm říká, že má čisté transcendentální vědomí.
Bhāgavatam dokládá, že každý, kdo je plně pohroužený ve vědomí Kṛṣṇy neboli v oddané službě Pánu, má všechny dobré vlastnosti velkých mudrců, zatímco ten, kdo není na této transcendentální úrovni, nemá žádné dobré vlastnosti, protože se nechává vést rozmary vlastní mysli. Proto je zde správně řečeno, že se člověk musí vzdát všech tužeb po smyslovém požitku, vytvořených spekulující myslí. Uměle se tyto touhy nedají zastavit, ale při jednání s vědomím Kṛṣṇy automaticky ustoupí bez dalšího úsilí. Člověk by tedy měl bez váhání začít jednat podle zásad vědomí Kṛṣṇy, neboť tato oddaná služba mu okamžitě pomůže dostat se na úroveň transcendentálního vědomí. Vysoce pokročilá duše je stále spokojená sama v sobě, protože ví, že je věčným služebníkem Nejvyššího Pána. Osoba v takovém transcendentálním postavení nemá žádné touhy po smyslovém požitku, pocházející z bezvýznamného materialismu; zůstává totiž stále šťastná ve své přirozené pozici věčné služby Nejvyššímu Pánu.