Sloka 2.56

Slovo muni označuje člověka, který dovede různými způsoby podněcovat svou mysl ke spekulaci, ale nikdy nedojde k žádnému skutečnému závěru. Je řečeno, že každý muni má svůj úhel pohledu, a pokud se některý názorově neliší od jiného muniho, nelze ho v pravém slova smyslu nazývat munim. Nāsāv ṛṣir yasya mataṁ na bhinnam (Mahābhārata, Vana-parva 313.117). Avšak sthita-dhīr muni, o kterém zde hovoří Pán, je jiný než obyčejný muni. Sthita-dhīr muni je stále pohroužený ve vědomí Kṛṣṇy, protože již zanechal všeho spekulativního uvažování. Je praśānta-niḥśeṣa-mano-rathāntara (Stotra-ratna 43), tedy ten, kdo překonal úroveň mentálních spekulací a došel k závěru, že Pán Śrī Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ). O něm se říká, že je mudrcem ustálené mysli. Takový člověk, který si je plně vědomý Kṛṣṇy, není nijak znepokojený utrpením trojího druhu, protože všechny strasti přijímá jako milost Pána. Usuzuje, že by si za své dřívější špatné jednání zasloužil ještě větší potíže, ale že jeho utrpení je milostí Pána zmenšené na minimum. A podobně, když je šťastný, připisuje všechny zásluhy Pánovi a sebe nepovažuje za hodného štěstí – uvědomuje si, že jedině milostí Pána je v takové pohodlné situaci, kde může Pánovi lépe sloužit. V zájmu služby Pánu je vždy odvážný a aktivní a nenechává se ovlivnit připoutaností či odpoutaností. Připoutanost znamená vyhledávat uspokojení vlastních smyslů a odpoutanost znamená nezajímat se o smyslové činnosti. Ten, kdo je ukotvený ve vědomí Kṛṣṇy, tuto připoutanost ani odpoutanost necítí, protože svůj život zasvětil službě Pánu. Proto se také vůbec nehněvá, ani když je nějaká jeho snaha zdánlivě neúspěšná. Žádný úspěch či neúspěch nenaruší jeho odhodlání.